To je ale bláznivý svět

Velká motoristická honba za   pokladem, která paradoxně   začala autonehodou.   Velkolepý a velmi zábavný   road movie, který si i přes   svou obrovskou délku   překvapivě drží otěže   zábavnosti. Pozadím filmu je   prý pocta podobným filmům z   němé éry a něco na tom je.   Film předkládá spoustu   automobilových gagů, které   jsou sice prokládány   poněkud nudnějšími   pasážemi, ale to na věci,   jako celku, nic nemění. Ano,   je to jedna velká groteska,   jen v moderním pojetí se   zvukem a dialogy. Takže   přímočarost děje v plné   jednoduchosti je   pochopitelná. Jediné, co   vzbuzuje obdiv, je nezvykle   dlouhá stopáž, která nutí   člověka předem   přemýšlet, jestli to pouhé   taškařice dokáží   utáhnout. A světe div se,   ono to jde. Zábava je jak   vizuální, tak i slovní,   takže celému tomuto   filmovému pojetí bylo dáno   dost energie na to, aby vše   vydrželo. Hloupost,   chamtivost, nestydatost a   dalších charakterových   lidských vlastností drží   posloupnost všeho možného i   nemožného v rámci daných   skutků dosáhnout svého   cíle tak okázale, že tu   není nikoho, kterému by   divák fandil a kterému   určitě ne. Takže kladná   či záporná postava? Ne,   všichni jsou tu na jedné   lodi… pardon, na jedné   cestě. Později bylo na   takové téma natočeno více   filmů, takže se nedá   říct, že zrovna tento je   ten, ke kterému je třeba se   vracet. No, šanci si to   určitě zaslouží.

Tak si krapet zavzpomínám.   Byl to první širokouhlý (70   mm - tak nějak se tomu   říkalo) film co jsem viděl.   Kino Alfa na Václaváku   (Praha 1), lístek za 8 Kčs   (korun československých,   tím se tenkrát platilo).   Během čtrnácti dnů jsem   byl na tom filmu šestkrát,   sedmkrát?, už přesně   nevím. A stejně tak nevím,   kde jsem na to sehnal peníze,   párkrát jsem i proklouzl   kolem biletářky. Klukovi, co   měl za sebou 5. třídu ZDŠ   (Základní devítiletá   škola) to občas prošlo.   Film mě zcela pohltil,   hlavně humorem a panoramatem   pro mne vysnívané Ameriky.   Nic jného jsem v té době   kolem filmů neřešil.   Československá produkce se v   těhle letech zabývala   převážně budovatelskými   motivy, takže není divu. Jen   jsem slintal, když se   otvíraly láhve s Coca-Colou   a děsně těm hercům   záviděl. Jak to vlastně asi   chutná? Musím dát 10, není   jiná možnost. Kromě Sedmi   statečných jsem do té doby   fakt nic kloudného neviděl.   Zítra si To je ale bláznivý   svět pustím. Schválně,   kolik po pětačtyřiceti   letech uberu hvězdiček?   Možná jich pár bude, ale ne   moc.

Film je sice poněkud delší,   ale to vůbec nevadí. Pořád   se něco děje. Ani po   třetím zhlédnutí nemám   pocit, že by bylo dobré film   prostříhat a zkrátit. Velmi   dobře jsem se bavil od   začátku až do úplného   konce.

Na to, jak je to dlouhé, na   chvíli se vzdálit, divák o   leccos přijde. Stále se   něco děje, zdaleka ne vždy   úplně vtipného a   vypointovaného, ale film i po   50 letech stále má šťávu.

Opravdu "vražedná   " stopáž filmu, který   je ale jinak plný vtipných   scének a dialogů. Na druhou   stranu tolik ukecaných,   uřvaných a uvřískaných   lidí v jednom chumlu se hned   tak nevidí. Nejlepší z nich   je Terry-Thomas jako anglický   plukovník, který sbírá   kaktusy, a sype ze sebe   postřehy na Ameriku a její   obyvatelstvo.

Asi nejdelší komedie všech   dob tak trochu srovnatelná s   novějším Miliónovým   závodem. Občas je to sranda   ale je to šíleně dlouhý.

Typickej mainstream Hollywoodu   60. let, herci strašně   přehrávaj, příběh je   dosti debilní,   "kupodivu" je to   zase závod lidí od bodu a do   bodu b, prostě celkem velká   nuda - protáhnutej sitcom a   to ještě s debilnímy vtipy   navíc se zaostalou kamerou a   jednoduchejma dialogama. Fakt,   že film dostal Oskara mě   utvrzuje pouze v tom, že ceny   akademie jsou naprosto   nevkusnou záležitostí!