Tichý Don

Bez nostlgi, jde o herecky i   režijně skvělý film.   Viděl jsem jej nejméně   dvakrát, takže s   přihlédnutím, že mezi tím   uběhlo třicet a let a filmu   ten čas vůbec neubral na   dokonalosti, budu rád, když   jej uvidím i potřetí.

Když jsem si v edici film pro   náročné koupil 3x DVD   Tichý Don, ze začátku jsem   nevěděl proč to je pro   náročné. Již jsem to   pochopil. Ono šest hodin se   dívat i když digitálně   vyčištěné dílo a číst   titulky, ono to je dneska   pěkná fuška. V USA s   titulkami by se film nikde   nepromítal. Při tom u nás   nějaký Tv dabing je, možná   již není kvalitní, ale je.   A nechat na divákovi,ať   posoudí sám, jestli je   lepší dabing nebo číst   titulky. Nebo vadí, že jednu   roli mluvila Jiřina   Švorcová. Jestli to je   důvod, tak je to sprostý, k   divákovi. Slovenská tv. film   dávala ve slovenském znění   a to není ořechové...

Jak by mohl publicista napsat krátký obsah?
Znovu jsem se vrátila ke   skvěle napsanému románu   Michaila Šolochova. Jak tak   listuji v těchto dvou   obřích bichlích, vybavuje   se mi i dnes, po téměř   padesáti letech film, který   mne v mládí uchvátil svou   syrovostí, vášní. Bylo mi   kolem 15ti let. Nechápala   jsem tehdy pojem rudí,   bílí, zvlášť v našem   režimu. Nechci vůbec   srovnávat, ale Doktor Živago   též mapuje tuto dobu, že?   Příběh Aksinji ve skvělém   ztvárnění Elenou   Bystrickou, Pjotr Glebov v   roli Melechova, ale i jeho   žena Natalja, to jsou tak   silné osudy, atmosféra té   doby se mi stále vrací.   Koupající se koně na břehu   Donu, hrůzy války, bída a   do toho láska k jiné ženě,   Aksinje, která dožene   Melechovovu ženu Natalju až   k tomu nejhoršímu. Její   smrt je jednou ze scén,   které se vidí ve filmech   málokdy. Ve své době se   jednalo o velice silné dílo,   jakých tehdy bylo natočeno   opravdu málo. Film by byl pro   filmové nadšence možná   shlédnutelný i dnes...