The Maniac

Jeden z několika snímků úspěšně   navazující na hitchcockovský fenomén Psycho“   (1960). Pojítkem je narušený stav mysli, pro   společnost nebezpečného jedince, vzniklý   určitou událostí. V tomto snímku onu událost   uvidíme hned na začátku a asi nebude nikoho,   kdo by zrovna u takové scény neměl pochopení.   Lecjakou hrůzu to ale zase až tak moc nevyvolá,   byť to svou atmosféru má. Správně   hitchcockovskou. Následuje však romantické   melodrama milostného trojúhelníku, čímž se   vytváří pocit, jakoby se znenadání skočilo   do jiných žánrových vod. Psychothrillerové   dějství se však ke konci přece jen dostaví.   Chce to jen mít diváckou trpělivost. A byť   vše vizuálně vypadá krásně, nehty si u toho   nikdo zrovna kousat skutečně nebude. Nakonec,   u Hitchcockových filmů už dávno také ne.   Každopádně práce s kamerou je ukázková. Co   záběr, to mistrovský obrázek. Navíc   převládající exteriéry francouzské riviéry   povyšují pocit klidu teplého slunečného dne.   Určitá ponurost z toho ale i tak lstivě   vyzařuje. Buď, jak buď. Scénář je napsán   krásně a i přes nesmělé nedostatky také   krásně natočený. Největší chybou je   u milostného trojúhelníku absence vzájemné   chemie. Zkrátka jim to nelze uvěřit. Na druhou   stranu to zase na šedesátá léta po herecké   stránce není nijak ojedinělé. Každopádně   pro fanoušky Alfreda Hitchcocka jistojistě   jasná volba.