Tajemství Oberwaldu

Antonioni patří k menší části starší generace filmařů, která v 70. letech s nadšením přivítala možnosti nabízené stále dokonalejší televizní technikou. Snadnější kontrola barev obrazu či procesu ladění jednotlivých odstínů osvobozených od snímané reality nabízela lákavou příležitost k dalšímu experimentování podobnému Antonioniho pokusům u filmu Červená pustina. Nutnost respektovat dramatickou sevřenost Cocteauovy předlohy Dvojhlavý orel o milostném vzplanutí královny a mladého anarchisty jako by tentokrát omezila prostor k razantnějšímu využití potenciálu nové technologie. Režisérem použitá barevná stylizace na sebe nejvýrazněji upozorňuje v několika exteriérových záběrech elektronicky kolorované krajiny. Naopak ve scénách odehrávajících se v interiéru hradu si tvůrce pohrává s velmi jemnými barevnými změnami. (FebioFest 2006)

Snímek tehdy již téměř sedmdesátiletého režiséra je unikátní zejména tím, že se Antonioni nebál experimentovat s možnostmi elektronického média, jež plně využila až nastupující generace filmařů. Díky této progresivní metodě mohl svébytně pracovat s barevným kódováním, elektronickým kolorováním či filtrováním obrazu. Děj se odehrává na hradě Oberwald, kde chce mladý anarchista zabít královnu. Pokus o úkladnou vraždu je však neodpustitelný a neodvratně směřuje k tragickému konci....