Syn své země

Filmové adaptace   úspěšných televizních   seriálů nejsou ničím   vyjímečným, ale nikoho asi   nenapadlo udělat   celovečerní film o bodrém   předsedovi strany z Okresu na   severu. No a gruzínci se toho   nejen odvážili, ba co víc,   film byl věnován XXVI.   sjezdu všesovětské partaje.   Rozhodně se jim nedá upřít   kuráž, neboť vytvořit   více než tříhodinový   snímek o okresním   tajemníkovi strany je věc   dosti nevídaná. Každého   nejspíše napadne to samé.   To zas bude kravina, samý   schůzování, jedna   místnost, kde se parta   dědulů a obstarožních   mukým hádá o překročení   plánů, o závazcích, o   socialistické morálce, atd.   To vše samozřejmě film   obsahuje, přesto je mnohem   zajímavější a   poutavější než by se z   premise předpokládalo. Lví   podíl na to má exotická,   krásná i drsná hornatá   Gruzie, jenž snad vznikla jen   pro oko kamery. Přesto jsem   se neubránil velmi   zvláštního pocitu z hlavní   postavy, protože tak   spirituálního hrdinu jsem   už dlouho neviděl. Popsal   bych ho slovy, vypadá jak   retard, čumí jak bluma,   navíc trpící žloutenkou,   vše umocňuje jeho   nepříliš povedený ruský   dabing (chrchlavá   gruzínština byla nahrazena   ruštinou, s tou byl uváděn   i u nás). Takovou personu   učinit hlavní postavou   oslavného filmu na stranu,   toť smělost nevídaná.   Avšak největším problémem   je scénář, snažící se   obsáhnout pokud možno co   nejvíce, což má za   následek jeho   rotříštěnost, snaží se   něco říci o Gruzii, o její   minulosti i přítomnosti, o   podvodenech, zvůlí   prominentů, korupci (krajská   nemocnice je opravdu šílená   a u nás budou zachvílku   takto vypadat všechny) a   dalších věcech. Všechny   problémy jenom nakousne,   žádnému se nevěnuje   podrobněji, výjma   pěstování révy.   Seriálová podoba by mu   rozhodně seděla o moc lépe,   co naplat. Osobně se mi film   líbil, samozřejmě při   bližším pohledu je zde   spousta velmi diskutabilních   věcí, ale to nechme být.   P.S. Bezdiskuze   nejzábavnější kapitolu je   prezentace neexistujících   úspěchů přesedou kolchozu,   který musel být nadopovaný   aspoň kilem nitroglicelinu,   neboť by to s ním muselo   zákonitě švihnout o zem.