Svědek obžaloby

Justiční drama ze soudní síně s překvapivým rozuzlením na motivy úspěšné divadelní hry Agathy Christie. V hlavní roli excelentení Marlene Dietrich. Šest nominací na Oscara za rok 1957.

Leonard Vole je obviněn z vraždy bohaté vdovy. Vole však svou vinu popírá. Na in-kriminovanou dobu však nemůže prokázat hodnověrné alibi. Jeho případu se ujímá vážený londýnský obhájce sir Wilfrid Roberts. Hned první den po převzetí případu však čeká Robertse ošklivé překvapení. Americký film byl natočen v roce 1957 podle předlohy Agathy Christie.

Píseň (text, hudba):

I May Never Go Home Anymore - (Jack Brooks, Ralph Roberts)

Když byl Billy Wilder v roce 1958 nominován na Oscara za režii Svědka obžaloby, poznamenal, že "dát Oscara člověku, který režíruje divadelní hru, je jako dát první cenu za sochu stěhovákům, kteří přesunou Michelangelovu Pietu z Vatikánu na newyorskou světovou výstavu". Pravda je to tak napůl. Wilder byl dost chytrý, aby zápletku povídky Agathy Christie (z níž vznikla divadelní hra) nepřepisoval, a pokud do ní zasáhl, pak jen tím, že zesílil charakteristiky a motivace jednotlivých postav. Asi největší změnou byla postava starého právníka sira Wilfrida (kterou si film pro sebe prakticky "ukradl" Charles Laughton). Ten se z nudného vzoru ctností změnil ve svérázného paličáka, trousícího neuctivé poznámky a paralelně se soudní síní bojujícího i se svou ošeřovatelkou, slečnou Plimsollovou (hrála ji Laughtonova manželka), která se snaží uhlídat jeho podlomené zdraví a nezdravé návyky. Díky této "sadistické Mary Poppins" přijme těsně po posledním infarktu případ Leonarda Volea (poslední role Tyrona Powera) ne však proto, že by mu věřil, ale protože má doutníky a zapalovač. Muž obviněný z vraždy bohaté staré panny, která mu odkázala všechen najetek, má jediné alibi, svou německou manželku Christine (strhující Marlene Dietrichová jako Laughtonův rovnocenný protivník). A právě díky ní se případ odvine způsobem, jenž nikdo nečekal, dokonce ani starý mazák sir Wilfrid. Uvádět podrobnosti by nebylo vhodné, konečně i v době samotného natáčení rozdal Wilder hercům i studiu scénáře, v nichž posledních deset stran chybělo.
Co na Wilderově sebeironizujím výroku ovšem nesedí, je jeho schopnost učinit film z v podstatě nudného soudního dramatu, točícího se pouze kolem Volea a jeho soudního přelíčení. Soudní síň (dokonalá replika Old Bailey) je sice ve filmu přítomna, ale stejně podstatné jsou scény z právníkovy kanceláře, Wildfridovy souboje s ošetřovatelkou, ale i flashbacky do poválečného Berlína, kde Vole svou ženu potkal. Což Wilderovi zároveň umožnilo vtělit do filmu scénu, v níž Marlene Dietrichová nejen zpívá, ale poskytne divákovi pohled na své proslaveně krásné nohy.
Film získal šest oscarových nominací včetně nejlepšího filmu. Most přes řeku Kwai (The Bridge on the River Kwai) byl však úspěšnější.
Iva Hejlíčková
Letní filmová škola 2011