Starověrci

Během pěti let vznikl dokument pátrající prostřednictvím časosběrné metody v duchovních kořenech života obyvatel v zapadlé rumunské vesnici u dunajské delty. Ti si jako potomci ruských emigrantů menšinového vyznání, kteří dnešní prostor osídlili v 17. století, dokázali udržet nejen původní vyznání, ale i jazyk. Navzdory přirozeným změnám v podobě narození, svateb a úmrtí čas jako by zde ustrnul. Protagonisté žijí spoutáni přísnou náboženskou vírou, a tedy zajati i povznášeni cyklickým rytmem církevních svátků a všednodenních náboženských rituálů. Ty jsou zároveň přirozenou součástí života vsi a dávají vnitřní smysl i těm nejobyčejnějším úkonům. Černobílá kamera Jaromíra Kačera nabízí vláčné obrazové kompozice, z nichž vyplouvají na povrch prazákladní duchovní gesta povyšující každodenní dřinu vesničanů na úroveň symbolické polemiky s pomíjivostí plynoucího času.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Dokument pátrající v duchovních kořenech života obyvatel v zapadlé rumunské vesnici u dunajské delty. Ti si jako potomci ruských emigrantů menšinového vyznání dokázali udržet nejen původní vyznání, ale i jazyk. Černobílá kamera Jaromíra Kačera nabízí vláčné obrazové kompozice, z nichž vyplouvají na povrch prazákladní duchovní gesta povyšující každodenní dřinu vesničanů na úroveň symbolické polemiky s pomíjivostí plynoucího času.

Autor/Zdroj: /28.LFŠ

Středometrážní dokument Jany Ševčíkové Starověrci uvádí AČFK spolu s jejím dokumentem o workshopu japonského tanečníka Mina Tanaky Svěcení jara (2002, FP 1/2003), s nímž tvoří přirozený formální i významový diptych. Černobílý esej autorka s kameramanem Jaromírem Kačerem natáčela časosběrně pět let v dunajské deltě, kde dodnes žijí v pevném svazku s vírou, jazykem a zvyky svých předků potomci "starověrců" - tradicionalistů, kteří v 17. století kvůli náboženskému schizmatu museli opustit Rusko. Jejich perzekuce pokračovala až do 20. století a rozesela je do nejrůznějších míst světa, málokde si však mohli udržet tak fascinující čistotu životního stylu, nezávislou na proměnách okolního světa, jako v odlehlých končinách Rumunska. Lidé, vychovávaní v hluboké náboženské víře, jíž podřizují svůj vztah ke světu, jsou podle svého přesvědčení obklopeni strážnými anděly i ďábly a nedovedou si svou existenci představit bez křížku, který nosí jako symbol své víry i jejího každodenního praktikování od narození do smrti. Jen málokdo z nich si připouští např. možnost přistání člověka na Měsíci. Život starověrců je určován náboženskými rituály a proměnami ročních dob, důsledné lpění na duchovní tradici však jejich navenek nesnesitelně nuznou existenci povyšuje na udržování celistvého, hluboce niterného prostoru, ve kterém není nikdo osamělý či ztracený. Výtvarně působivá oduševnělá kamera Jaromíra Kačera se opakovaně vrací k motivům plynoucí řeky a prastarých vrb na jejím břehu, jež jako by odrážely pomíjivost a zároveň „věčnost“ prostých venkovanů. Jiným metaforickým kontrapunktem je dřevěná budova vesnického kostela a hra na zvony. – Autorka v závěru děkuje zejména prof. Václavu Huňáčkovi a jeho studentům z katedry rusistiky FF UK a V. G. Šarikovi, profesoru Zvonařského centra v Chrámu sv. Mikoláše v Moskvě.
-ap- Filmový přehled 2003/1

Autor/Zdroj: -ap-/Filmový přehled