Spřízněni volbou

Pražské jaro roku 1968 dalo Vachkovi po dlouhé nucené pauze možnost filmovat. Na úvahy nebyl čas – vrhl se do politiky, kterou žila společnost. Vyzbrojen 16mm kamerou a magnetofonem zachytil volbu prezidenta republiky – neopakovatelnou skutečnost v její nahé podobě. Tam, kde jiní kamery vypínali, Vachek teprve začínal natáčet. Z filmu dýchá autenticita, paradoxně umocněná přiznanou přítomností kamery a podtržená ironickou konfrontací vysokého a nízkého, dramatického a komického, oficiálního a osobního. Politici Dubček, Svoboda, Smrkovský nebo Černík sledovaní Vachkovou kamerou jsou obyčejní, směšní, ale živí lidé bez jakékoli mediální masky. Zmatený generál Svoboda žádá samostatný televizní kanál pro armádu, Smrkovský brojí proti antisemitismu ve straně a filmaři natáčejí klíčovou dírkou „tajnou“ přípravu banální rezoluce. Film, stylem připomínající dokumenty cinéma direct, má v názvu titul Goethova románu, jenž je narážkou na změny „politických manželství“. Další události načas změnily ironický záměr. V srpnu bylo Československo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. Na film, který šel do kin po okupaci, se lidé dívali s nostalgií a z jeho aktérů se stali národní mučedníci.
45.MFF Karlovy Vary

Dokument natočený u nás do té doby nezvyklou metodou cinema direct. Proniká za kulisy komunistické politiky a předkládá nelichotivé portréty řady protagonistů tzv. obrodného procesu. Ten právě tehdy, s počínajícím jarem roku 1968, nabíral na obrátkách a přinášel s sebou řadu iluzí, které film přinejmenším zpochybnil.

„Deset filmovacích dní s Dubčekem, Šikem, Smrkovským, Goldstúckerem, Císařem, Černíkem, Svobodou a dalšími - mezi 15. a 30. březnem 1968 (...)- ,obraz' čtrnácti dnů, jež předcházely volbě presidenta Československé socialistické republiky," avizuje úvodní titulek. Po volbě Alexandera Dubčeka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v lednu 1968 se pod Antonínem Novotným rozkymácela i židle prezidentská. Nakonec 22. března sám abdikoval a kuloární jednání o jeho nástupci mohla být dovedena do konce. Této situace všeobecného uvolnění a zároveň nejistoty využil Karel Vachek (* 1940) k realizaci svého prvního celovečerního snímku. S malým štábem natočil na 16mm kameru Ec-lair s kontaktním zvukem přes šest hodin
materiálu, který po sestřihu a překopírování na 35 mm poskytl lidsky nebývale autentický pohled na tehdejší komunistickou elitu. K premiéře došlo bohužel až v listopadu 1968, za už zcela změněné politické situace. Země byla okupována od srpna vojsky Varšavské smlouvy a někteří z protagonistů filmu se okolnostmi ocitli v roli národních hrdinů. Plně doceněn tak mohl být jeho názorově i umělecky nezávislý koncept až po listopadu 1989. Nemalý podíl na něm kromě režisérova smyslu pro paradox a absurditu situací měla i mobilní filmařská technika: ruční kamera a směrový mikrofon, schopný záznamu i přes klíčovou dírku,
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Dokumentární film zachycuje atmosféru politicky vzrušeného období od 14. do 30. března 1968, kdy abdikoval Antonín Novotný z funkce prezidenta a kdy byly konány přípravy k volbě prezidenta nového. Fil je bez komentáře a bez hudby, uvádí autentické rozhovory čelných politických představitelů jara 1968. Končí volbou Ludvíka Svobody prezidentem ČSSR. Byl natočen kamerou na 16mm, kontaktně zvuk i obraz abyl překopírován na 35mm.

Autor/Zdroj: Bartošková Šárka/Československé filmy


Celovečerní dokument zachycuje atmosféru politicky vzrušeného období od 14. do 30. března 1968, kdy abdikoval A. Novotný z funkce prezidenta a kdy prezidentem republiky byl zvolen armádní generál L.Svoboda. Celní političtí představitelé jako Dubček, Svoboda, Smrkovský a další jsou zachyceni v rozhovorech mezi sebou i v soukromých hovorech. Z pomíjivých okamžiků autor vytvořil mozaiku záběrů, která vystihuje obraz doby o její atmosféru.

Autor/Zdroj: /Febiofest

Známý dokument zachycuje atmosféru dramatického období mezi 14. a 30. břez-nem roku 1968, kdy abdikoval Antonín Novotný a presidentem byl zvolen Ludvík Svoboda. Je sestřihem obsáhlého, historicky cenného materiálu s názvem Letopisy (asi 8000), v němž K. Vachek .a J. Ort-Šnep zachytili události z jara 1968. Snímek byl natočen na l6mm a překopírován. Je bez komentáře a bez hudby. Těží pouze ze synchronů. Zcela originálním způsobem postihuje dobovou atmosféru a představuje politiky oné doby. Právě proto je nejen historicky cenným dokladem, ,ale i umělec-kým činem. Kromě cen zmíněných ve sloganu získal snímek i zvláštní uznání poroty na Dnech českého a slovenského filmu v Bratislavě 1990 zejména za demý-tizující pohled do zákulisí Pražského jara"`. Scenárista, režisér, básník a malíř; KAREL VACHEK (nar. 4. 8. 1940, Tišnov na Moravě) měl potíže již během studia režie na FAMU (1958-1963), Z jeho početných projektů zbylo jen torzo: středome-trážní Moravská Hellas, středometrážní Stoletá voda (1965) film dokončil na rozkaz v době vojny) a Spřízněni volbou. Po roce 1988 pracoval v různých dělnic-kých profesích, v letech 1979-1984 byl v emigraci. V současné době pracuje na snímku o událostech po listopadových dnech 1989.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled