Spiklenci slasti

Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů.
Febiofest 2004

Ocenění: První cena UBS poroty mladých pro J. Švankmajera na MFF v Locarnu 1996, nominace na Českého Iva '96 za výtvarný počin zvuk a ženský herecký výkon ve vedlejší roli (B. Hrzánová)
Spiklenci slasti - takto lákavě pojmenoval Jan Švankmajer své celovečerní d1o, uvozené frivolními erotickými rytinami z minulých století a které tentokrát téměř postrádá tradičně dokonalou animaci reálu. Snímek je vlastně svéráznou černou groteskou, v níž se za „sexuálními úchylkami" protagonistů skrývá zoufalá osamělost dnešního člověka, často způsobená jeho neschopností komunikace s druhým. Hraný příběh obsazený pouze šesticí herců experimentuje a koketuje s různými typy sexuálních posedlostí, přičemž důležitou roli hraje nejen samotný akt, nýbrž i namáhavá a obtížná příprava k němu. Tvůrci s přehledem těží z nevyčerpatelné pokladnice milovaného surrealismu a opírají se především o fetišismus, sadomasochimus a nejrůznější rituální praktiky, které se posléze navzájem zajímavě protnou. To všechno ovšem pojednávají s ironickou nadsázkou a s důvtipnou hravostí.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Tento snímek s pracovním názvem „Princip slasti" je vlastně svéráznou černou groteskou, v níž se za „sexuálními úchylkami" protagonistů skrývá zoufalá osamělost moderního člověka, často způsobená jeho neschopností komunikace s druhými. Šestice smutných hrdinů se ukájí bizarními způsoby, přičemž důležitou roli hraje nejenom samotný akt, ale i namáhavá a obtížná příprava k němu. Tvůrci s přehledem těží z pokladnice surrealismu a inspirují se zejména fetišismem, sadomasochismem i nejrůznějšími rituálními praktikami. To vše ovšem pojednávají s ironickou nadsázkou a důvtipnou hravostí. Snímek je uvozen frivolními erotickými rytinami z minulého století. Skládá se z epizod jednotlivých postav, jež jsou zhusta spojeny paralelní montáží. Každá figura má svůj hudební motiv. Švankmajer klade tentokrát větší důraz na hereckou akci, tradičně dokonalá animace reálu dostává menší prostor. Na MFF v Locarnu 1996 získal Jan Švankmajer za tento film První cenu UBS poroty mladých

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Nový film Jana Švankmajera Spiklenci slasti se svým tématem i zpracováním poněkud odlišuje od předešlé autorovy filmové tvorby, ale samozřemě má všechny atributy jeho vyhraněného stylu. Snímek je vlastně svéráznou černou groteskou, v níž se za "sexuálními úcylkami" protagonistů skrývá zoufalá osamělost dnešního člověka, často způsobené jeho neschopností komunikace s druhými. šestice smutných hrdinů se ukájí bizarními způsoby, přičemž důležitou roli hraje nejen samotný akt, nýbrž i namáhavá a obtížná příprava k němu. Tvůrci s přehledem těží z nevyčerpatelné' pokladnice surrealismu a opírají se
především o fetiišismus, sadomasochismus i nejrůznější rituáIní praktiky. To všechno ovšem pojednávají s ironickou nadsázkou a s důvtipnou hravostí. Rafinovaně exponují jednotlivé postavy, (dlouze je sledují při tajemných přípravách, zachycují je i v letmých vzájemných vztazích, aby v několikanásobné pointě mohli provést výměnu "rolí". - Film je uvozen frivolními erotickými rytinami z minulých století Skládá se z epizod jednotlivých postav, jež jsou zhusta spojeny paralelní montáží. Každá figura má svůj hudebíé motiv. Kupodivu tentokrát klade Švankmajer větší důraz na hereckou akci; menší prostor dostává tradičně dokonalá animace reálie. Vše se odehrává bez jediného mluveného slova (s výjimkou televizních zpráv).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled