Slunečnice

V roce 1969 Vittorio De Sica natočil film, Slunečnice, v koprodukci Itálie, Francie a Sovětského svazu. Ve filmu se vrátil do doby válečného běsnění, a do času, kdy válku vystřídal mír. A do hlavních rolí si dosadil hvězdy stříbrného plátna, Sophii Lorenovou, Marcella Mastroianniho a ze Sovětského svazu hvězdičku Ljudmilu Saveljevovou.

Jsme svědky příběhu Antonia, který opustí svou ženu Giovannu, a odejde na východní frontu, kde se zbraní v ruce zasáhne do krutých bojů. Zimy v Rusku jsou známé, měnily osudy vojáků i výsledky válek. Válka po útrapách skončí a vojáci, kteří přežili, se vrací domů. Měsíce v míru utíkají, ale Antonio se k ženě nevrací. Giovanna má stále ještě hodně lásky v sobě k muži, že nechce přistoupit na to, že by muž zemřel. Po delším váhání se rozhodne, že pojede do Sovětského svazu poznat pravdu. Projde toho hodně a navštíví i místo, kde měl její Antonio padnout. Jaké je její zděšení, když se sejde s dívkou Mascií a je jenom otázka času, kdy pohlédne z očí do očí svému muži, který ji však nepoznává...

Pozdní snímek Vittoria De Sicy je melodramatem, které upomíná na nesmyslnost a ničivou sílu války. Píše se čtyřiačtyřicátý rok. Ztřeštěná mladičká Neapolitánka Giovanna (Sophia Lorenová) si začne s vojákem Antoniem (Marcello Mastroianni), který má zakrátko vyplout do Afriky. Mladý pár zjistí, že na sňatek by Antonio dostal dvanáct dní dovolené, a bez otálení zamíří k oltáři. Dvanáct dní však novomanželům uteče jako voda a Antonio ve snaze ještě oddálit odjezd nafinguje duševní poruchu. Je odhalen a za trest poslán na ruskou frontu, kde beze stopy mizí.

Je po válce. Giovanna už má pár šedivých vlasů, přesto se nevzdává naděje, že se Antonio jednou vrátí. Jednoho dne potká muže, který jí o Antoniově osudu podá alespoň kusé zprávy. Giovanna se okamžitě vydává s manželovou fotografií v kapse do Sovětského svazu, aby se pokusila o nemožné – Antonia najít nebo se konečně dopátrat jeho osudu. Ve skrytu duše doufá, že si ještě vybojuje vše, co nemohla mít – milovaného muže, dítě… Její pátrání není bez výsledku. To, co zjistí, jí však zlomí srdce.

Film stojí na brilantních výkonech obou protagonistů podpořených tklivým hudebním motivem z pera Henryho Manciniho. Ačkoli se jedná o italsko-francouzskou koprodukci, film byl natáčen převážně v SSSR a divák si tak může vychutnat kontrast mezi sovětskou a italskou poválečnou realitou. Film uvádíme s původním dabingem Československé televize s Jaroslavou Adamovou a Vladimírem Brabcem v hlavních rolích.

Zdroj: ČT