Obsah filmu Sganarelle čili Domnělý paroháč
Po delší odmlce ukázal opět
Pavel Blumenfeld, že dovede podat televizní inscenaci zajímavě a vtipně. Známou
Molièrovu aktovku SGANARELLE ČILI DOMNĚLÝ PAROHÁČ inscenoval způsobem v televizi novým: vytvořil jakoby divadlo na divadle. Jako vnější rámec komedie totiž předvedl ludvíkovský dvůr, kde komentář – osvícensky ironický – informuje o dvorských klepech a intrikách. A do této společnosti, když se král Ludvík XIV. pohodlně usadí, přicházejí herci, aby přímo na parketách královské síně sehráli...
Po delší odmlce ukázal opět Pavel Blumenfeld, že dovede podat televizní inscenaci zajímavě a vtipně. Známou Molièrovu aktovku SGANARELLE ČILI DOMNĚLÝ PAROHÁČ inscenoval způsobem v televizi novým: vytvořil jakoby divadlo na divadle. Jako vnější rámec komedie totiž předvedl ludvíkovský dvůr, kde komentář – osvícensky ironický – informuje o dvorských klepech a intrikách. A do této společnosti, když se král Ludvík XIV. pohodlně usadí, přicházejí herci, aby přímo na parketách královské síně sehráli Molièrovu hru o paroháči. Hrají bez kulis, avšak s vervou a životností: nejeden z přítomných šlechticů se v paroháči může poznat…
Inscenace královského dvora pomohla však Blumenfeldovi nejen zasadit hru do historického prostředí, připomenout zajímavé vztahy mezi králem, dvorem, divadlem a měšťany, ale stala se režisérovi základním charakterem inscenace a výrazným činitelem formálním. Tím, že televizní kamera vidí nejen herce, ale také diváky, tj. krále a jeho dvořany, vrůstá celá komedie zpětně do své jevištní podoby. Herci se skrývají mezi dámami s vějíři, nemluví „stranou“, nýbrž obracejí se k jednotlivým dvořanům či ke králi. A snad právě pro toto „divadlo na druhou“ vzniká úplně nový tvar, vůbec ne dokumentárního charakteru, jak by se dalo předpokládat. Divák u televizoru, „stojící“ jakoby za zády přední řady dvořanů, má téměř pocit osobní účasti na představení, zejména adresuje-li herec některou z úvah přímo jemu, tj. kameře. Je to rafinované, i když zdánlivě jednoduché a vyžaduje to suverenitu a vkus u režie. To oboje Blumenfeld prokázal, a také dobré vedení herců, zejména Bohuše Záhorského v titulní roli. Za nejcennější však na této inscenaci považuji to, že nad divadelní předlohou pracovali tvůrci (také dramaturgie) opravdu tvůrčím způsobem, a že tak vzniklo něco nenapodobitelně televizního.
ZELENKA, Otto. Televise originální. Kultura. 1958, roč. 2, č. 3, s. 5. [upraveno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.