Sezame, otevři se! [TV seriál]

Jelikož patřím mezi   životní optimisty, zpravidla   dávám známky lepší;   konečně proč by průměr   měl dostat 5/10; to bychom   věru žili ve smutném   světě, kdyby průměrné,   tedy běžné, bylo zároveň   špatné.

Ačkoliv zpravidla   nehodnotím pořady vyjma   těch zahraničních a už   vůbec k nim nepíšu   komentáře a jakkoliv platí   zmíněné v prvním odstavci,   a tak známkou 1/10 značně   šetřím, jsou pořady, jimž   bych bez váhání dal 0/10.   Sezame, Otevři se! mezi ně   bezesporu patří; a uvedu   příklad z mé osobní   terminologie.
Tak jako   se říká ,,špatný jako   Potkali se u Kolína",   používá se přirovnání s   velmi hanlivým nádechem   ,,nudný jako Sezame, otevři   se!" pro něco, na co se   nedá koukat.

Ono stačí srovnání   věkových kategorií, pro   něž je tento pořad určen a   jež na něj koukají u nás.   Ne, že by Američané a   Britové byli od přírody   blbější, spíše jsou   podobné pořady jedním ze   stimulů blbosti mnohých z   nich; jak známo, výchova   televizí není pro žádné   dítě dobrá, byť by k ní   rodič měl milion   ekonomických a jiných   důvodů, výchova Boženou   Němcovou však jistě   nemůže mít tak negativní   důsledky jako výchova   nesmysly typu Sezame, otevři   se!.
Tyto pořady   totiž dělají to, čeho se   ve své nevědomosti   dopouštějí mnozí rodiče,   a sice uměle zadržují   dítě ve vývoji; a vůbec   nejde o to, že běžný   rodič velegeniálnímu   potomkovi nedokáže v pěti   letech vysvětlit, co je to   derivace, protože to chudák   sám neví, ale o to, že se   snaží jednat s ním na   úrovni jeho věku a vůbec   nedomyslí, či ho vůbec   nezajímá, na jaké úrovni   dítě skutečně je, ba   dokonce si mnohdy neuvědomuje   jeho pokroky, kterých samo   svou inteligencí dosáhne a   mnohdy tak nechá zaostávat   jeho talent pouze z   nevšímavosti. Proto by   každé jednání s dítětem,   zvláště pak v roli   životního vychovatele, mělo   mít jistý přesah v rámci   schopností dospělého a s   minimálním dopadem na   přístupnost a pochopitelnost   vysvětlovaného problému;   zní to složitě a složité   to vlatně také je. Ovšem   jakkoliv je odpustitelná   takováto chyba u rodiče a   dítě mu ji zpravidla   odpustí, neboť jej má   rádo, chyba u tvůrců   televizních pořadů, ať už   jde o cokoliv, co se v   televizi vysílá, tedy nejen   pořady jako ten zrovna   komentovaný, ale i příběhy   - pohádeky i jiné -, je   nehodna odpuštění, neboť   autoři by měli být   profesionálové. Konečně ve   srovnání Sezame, otevři se!   a naší Kouzelné školky,   která je pro stejnou věkovou   kategorii, je vítěz jasný a   pochybuji, že Sezame, otevři   se! by u nás mělo takové   spektrum diváků, jako   Kouzelná školka.
Já   osobně Sezame, otevři se!   nemohu ani vystát a jak tomu   tak u mně bývá, nemohl jsem   se na něj koukat už vůbec v   mládí; pravdou je, že ve   věku do tří let jsem na TV   koukal zřídka a neměl jsem   ji ještě v pokoji. Nicméně   ani z poloprofesionálních   pohnutek jsem nebyl schopen   ráno, během vstávání,   půlhodinku s tímto pořadem   absolvovat a vždy bez   výjimky přepínám; když   následuje Garield, či něco   podobného, co chci sledovat,   občas chtě nechtě -   nechtěje přijít o začátek   oblíbeného pořadu - uzřím   5 - 10 minut Sezame, otevři   se! a věřte, jednou za   týden, ne-li za sto dnů, mi   jedna třetina tohoto pořadu   stačí.