Sezame, otevři se! [TV seriál]

Jelikož patřím mezi životní optimisty,   zpravidla dávám známky lepší; konečně proč   by průměr měl dostat 5/10; to bychom věru   žili ve smutném světě, kdyby průměrné, tedy   běžné, bylo zároveň špatné.

Ačkoliv   zpravidla nehodnotím pořady vyjma těch   zahraničních a už vůbec k nim nepíšu   komentáře a jakkoliv platí zmíněné v prvním   odstavci, a tak známkou 1/10 značně šetřím,   jsou pořady, jimž bych bez váhání dal 0/10.   Sezame, Otevři se! mezi ně bezesporu patří; a   uvedu příklad z mé osobní terminologie.
Tak   jako se říká ,,špatný jako Potkali se u   Kolína", používá se přirovnání s velmi   hanlivým nádechem ,,nudný jako Sezame, otevři   se!" pro něco, na co se nedá koukat.

Ono   stačí srovnání věkových kategorií, pro   něž je tento pořad určen a jež na něj   koukají u nás. Ne, že by Američané a Britové   byli od přírody blbější, spíše jsou   podobné pořady jedním ze stimulů blbosti   mnohých z nich; jak známo, výchova televizí   není pro žádné dítě dobrá, byť by k ní   rodič měl milion ekonomických a jiných   důvodů, výchova Boženou Němcovou však jistě   nemůže mít tak negativní důsledky jako   výchova nesmysly typu Sezame, otevři se!.
Tyto   pořady totiž dělají to, čeho se ve své   nevědomosti dopouštějí mnozí rodiče, a sice   uměle zadržují dítě ve vývoji; a vůbec   nejde o to, že běžný rodič velegeniálnímu   potomkovi nedokáže v pěti letech vysvětlit, co   je to derivace, protože to chudák sám neví,   ale o to, že se snaží jednat s ním na úrovni   jeho věku a vůbec nedomyslí, či ho vůbec   nezajímá, na jaké úrovni dítě skutečně je,   ba dokonce si mnohdy neuvědomuje jeho pokroky,   kterých samo svou inteligencí dosáhne a mnohdy   tak nechá zaostávat jeho talent pouze z   nevšímavosti. Proto by každé jednání s   dítětem, zvláště pak v roli životního   vychovatele, mělo mít jistý přesah v rámci   schopností dospělého a s minimálním dopadem   na přístupnost a pochopitelnost vysvětlovaného   problému; zní to složitě a složité to   vlatně také je. Ovšem jakkoliv je odpustitelná   takováto chyba u rodiče a dítě mu ji zpravidla   odpustí, neboť jej má rádo, chyba u tvůrců   televizních pořadů, ať už jde o cokoliv, co   se v televizi vysílá, tedy nejen pořady jako   ten zrovna komentovaný, ale i příběhy -   pohádeky i jiné -, je nehodna odpuštění,   neboť autoři by měli být profesionálové.   Konečně ve srovnání Sezame, otevři se! a   naší Kouzelné školky, která je pro stejnou   věkovou kategorii, je vítěz jasný a pochybuji,   že Sezame, otevři se! by u nás mělo takové   spektrum diváků, jako Kouzelná školka.
Já   osobně Sezame, otevři se! nemohu ani vystát a   jak tomu tak u mně bývá, nemohl jsem se na něj   koukat už vůbec v mládí; pravdou je, že ve   věku do tří let jsem na TV koukal zřídka a   neměl jsem ji ještě v pokoji. Nicméně ani z   poloprofesionálních pohnutek jsem nebyl schopen   ráno, během vstávání, půlhodinku s tímto   pořadem absolvovat a vždy bez výjimky   přepínám; když následuje Garield, či něco   podobného, co chci sledovat, občas chtě nechtě   - nechtěje přijít o začátek oblíbeného   pořadu - uzřím 5 - 10 minut Sezame, otevři se!   a věřte, jednou za týden, ne-li za sto dnů, mi   jedna třetina tohoto pořadu stačí.