Sestra

Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží
na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Český film 2008

Třicátník Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník a jeho život stagnuje. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Vše se změní ve chvíli, kdy potká Černou. Dvojice uniká se svou láskou z města, nevyhnutelně však znovu naráží na vypočítavost, mělkost a nevkus. Najde Potok smířlivější postoj ke světu, kde už není místo pro výlučnou, temnou romantiku? Experimentální film byl inspirován stejnojmenným kultovním románem Jáchyma Topola. Režisér Vít Pancíř však uvolňuje těsné vazby předlohy na atmosféru Prahy po roce 1989 a soustřeďuje se na nadčasový vnitřní konflikt svého hrdiny. Svébytné filmové dílo je tak niterným příběhem, v němž autor zhodnocuje i svou zkušenost s krátkometrážní, velmi osobně laděnou tvorbou. V souladu s tím se hlavního partu ujal neherec, Pancířův spolužák z VSUP Jakub Zich. Autorem hudby je Filip Topol, který se skupinou Psí vojáci v roce 1994 zhudebnil některé texty ze Sestry svého bratra Jáchyma.
katalog 44.MFF Karlovy Vary

Obsáhlý a hutný román Jáchyma Topola z roku 1993 Sestra patří k nejvýraznějším počinům moderní české literatury. Autor v něm používá různé narativní postupy (většinou píše v ich-formě), různé roviny jazyka včetně mnoha vlastních novotvarů, vrství nejrůznější příběhy a prostředí, podobenství, sny a vize, mísí poetickou obraznost s naturalistickým popisem a sugestivně a zároveň velmi kriticky líčí polistopadovou atmosféru s prudkými sociálními změnami. Jeho mladší bratr Filip Topol zhudebnil některé texty a se svou skupinou Psí vojáci vydal v roce 1994 desku Sestra. Právě ta byla prvotním impulsem pro tvůrce experimentálních snímků Víta Pancíře, který pro kapelu natočil několik klipů. Jeho snímek je tak vlastně už třetím a do značné míry samostatným uměleckým dílem se stejným názvem. V žádném případě se tedy nejedná o přepis, který je ostatně vzhledem k mnohovrstevnosti románu nemožný, nýbrž o „reimaginaci“, o inspiraci literárním textem. Filmař kromě drobných náznaků vypustil dobový kontext, sociální či politické konotace a dramatické příběhy postav z nejrůznějších míst. Z bohatého děje zůstal v náznacích zachován jen milostný příběh hlavního hrdiny Potoka a dívky Černé, jejich značně zjednodušená epizoda z tržnice a ozvuk Potokova života na skládce. Dále zůstaly jen čtyři sny, vyprávěné v komentáři. - Vít Pancíř ve svém celovečerním debutu (stopáží připomínajícím spíše středometrážní film) usiloval o rovnocenné postavení obrazu, hudby a slova. Se svým stálým kolegou, kameramanem Martinem Čihákem, pracuje s ruční kamerou a záměrně přibližuje vizuální stránku undergroundovým či amatérským filmům. Zachycuje své postavy dokumentaristickým způsobem (sleduje je většinou zpovzdáli a často za chůze) a právě tak zabírá krajiny, městské reály či skupinky lidí při popisu snů (bezprizorná mládež, Romové ve svém prostředí). Zároveň používá metodu koláže nejrůznějších předmětů a animace reálu. V prudkých střizích a někdy ve velkých detailech vrství desítky záběrů předmětů nejrůznějších druhů (hračky, různé ovladače, dobové fotografie). Významnou roli hrají i manipulované obrazy v zrcadle, žijící vlastním životem. Ve vyhraněně pocitovém, impresivním filmu nejsou žádné dialogy, protagonisté jsou anonymní (používáme tedy jména podle knihy, k nimž se ostatně hlásí i filmaři). Zvukovou vrstvu představuje hudba a písně Psích vojáků a literární text, čtený Filipem Topolem. Hlavní roli hraje Pancířův spolužák z VŠUP, výtvarník Jakub Zich, Černou představuje makedonská herečka Verica Nedeska, která se téměř současně objevuje i ve snímku Ivo Trajkova Ocas ještěrky (FP 2/2009). - Svou formální stránkou i svou poetikou se Sestra odlišuje od přepisu jiné Topolovy prózy, tedy od Michálkova snímku Anděl Exit (FP 10/2000), v němž dominuje hektičnost, připomínající divokou noční můru či drogovou halucinaci. Atypické a experimentální dílo má podle tvůrců svým silným audiovizuálním nábojem šanci zaujmout určitou skupinu diváků (přinejmenších těch, kteří znají knihu nebo CD a kteří jsou ctiteli bratrů Topolových). - Vzhledem k formě a mnohosti významů nelze „děj“ popsat, následující obsah je tedy jen velmi přibližný a neposkytuje dostatečný materiál pro představu o filmu.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/1

Debut režiséra Víta Pancíře vznikl podle jednoho z nejdůležitějších románů současné české moderní literatury od Jáchyma Topola. Hlavní hrdina filmu žije v nejasné době, kdy se mění snad všechna zaběhnutá pravidla a víra v budoucnost nic neznamená. S cejchem totalitní minulosti a normalizačního marasmu hledá smysl života a hlavně lásku. Chvíli se zdá, že jí našel a jeho roztříštěný svět se pomalu sjednocuje. Jenže čas běží a na obzoru jsou další, stále hůře překonatelné překážky na cestě k uspokojení a klidu.