Šestnáctiletá

"Šestnáctiletá". Film byl vytvořený podle divadelní hry "Děvče Irena" a řešil otázku, zda osamělá žena a matka dospívajících dcer, má právo na lásku a na nový život po boku milovaného muže. Starší z obou dcer, šestnáctiletá Irena, tomu nechtěla rozumět. Jakmile poznala, že se její zbožňovaná matka chce znovu provdat, skoro šílele bolestí a žárlivostí a prožívala citovou krizi, která málem vyvrcholila v tragédii.

Námět filmu byl dějově a režijně zpracován s jemným porozuměním pro psychologickou stránku tohoto problému tak, jak se obrážel v duši dítěte, které se již stává ženou, a matky, která se ocitla v těžkém rozporu mezi láskou k muži, jež jí nabízí právo na nové štěstí a láskou mateřskou. Matku hrála Lil Dagoverová, nádherná ve vyzrálých půvabech ženy a matky, velmi elegantní, s vzácnou ukázněností v projevech svých citů. Představitelkou Ireny byla mladistvá Sabina Petrsová, zajímavý to herecký zjev, jenž dovedl znázornit přechod z dívčí dovádivosti v zhroucení a bolestné zklamání především hrou očí, rozevřených v tragickou krásu a zvlhlých szami tichého smutku a křečovitého pláče.

Přesto však největší úspěch sklidila Geraldina Kattová, jako její mladší sestra, roztomilá ve své naivitě prostořekého žabce. A pak tu máme babičku, kterou si zahrála Hedvika Bleibtreuová, živel vyrovnávající rozpory života svými zkušenostmi. Následuje Karl Schönbeck v úloze distingovaného milence vážného pohledu a velmi sympatického. Protože se děj rozvíjel v prostředí zámožných lidí dobrého vkusu a dobrých adres v Paříži a Londýně, nebylo zde ani po vnější stránce žádných rušivých vlivů. Takže jako celek byl film dobrý a vkusný, bezvadně snímaný, takže se tímto snímkem mohla berlínská produkce zase po čase příjemně reprezentovat.