Sametoví vrazi

Text od Adama je skvělý, jen dvě drobnosti bych tam upravil. Kopáč nebyl nikdy odsouzen na doživotí. První rozsudek, Černý a Kuna doživotí, Kopáč 21 let, po odvolání, Černý doživotí (stejný trest), Kuna 25 let, Kopáč 21 let (stejný trest). A vraždou švagra Karla Kopáče si přišel Ludvík Černý na 100 000 kč.

Současná česká filmová produkce se obrací většinou k námětům ze vzdálenější doby. Vyhrocená témata aktuálně odrážející polistopadový vývoj zůstávají doposud stranou. Orlické vraždy svého času vyvolaly řetězce mediálních reakcí a poukázaly na odvrácenou stranu společenského vývoje, od něhož někteří očekávali snadnou cestu k bohatství bez respektu k zákonům a morálce. Režisér Jiří Svoboda se volně inspiroval právě tímto skutečným případem a napsal příběh s názvem Sametoví vrazi, který ve své filmové podobě rozkrývá motivace aktérů rozsáhlé trestné činnosti, jejich soukromí a provázanost se společenskými strukturami. V další linii vyprávění se odehrává policejní vyšetřování až směrem k zadržení všech pachatelů.

Film Sametoví vrazi vychází volně z nejznámějšího případu násilné trestné činnosti poslední doby tzv. Orlických vražd. Jednalo se o sérii vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně přehrady Orlík. Vrchní soud v Praze poslal v této kauze v roce 1997 za mříže na doživotí Karla Kopáče, a to za podíl na čtyřech vraždách. K nejvyššímu možnému trestu odsoudil také vykonavatele vražd Ludvíka Černého, který měl podle soudu na svědomí pět lidí, a podílníka na některých z nich Vladimíra Kunu. Další jejich společníci dostali tresty od deseti let a více. V listopadu 1997 vrchní soud Kunovi zmírnil trest na 25 let, Černému doživotí potvrdil. S cílem získat majetkový prospěch promyšleně popravili tito pachatelé pět osob, šestá smrti unikla jen o vlásek. Tři těla tehdy potápěči vylovili z Orlické přehrady, kam je vrazi hodili. Jedno tělo zabalili do pletiva, dvě nacpali do sudů. Celý případ, kde vrazi své oběti odkládali do sudů se žíravinou a vhazovali do Orlické vodní nádrže, policisté tehdy hodnotili jako nejzávažnější v dějinách české kriminalistiky. Téměř absurdní přitom je, že z první oběti, která putovala do jezera ještě v drátěném pletivu, měli pachatelé zisk cca 800 000 korun. Z druhé, kterou už potopili v sudu, ­zhruba již jen 20 000, ze třetí ­ rovněž v sudu ­ jakési zlaté pečetě, které dodnes nebyly nalezeny, a tudíž ani vyčísleny. Čtvrtá oběť, ­matka jednoho obžalovaného,­ zahynula při explozi po doručení výbušného balíčku: zisk z dědictví domu, který zároveň sloužil jako erotický salón, byl vyčíslen na milion šest set tisíc. A konečně pátá oběť, Kopáčův švagr, zastřelený přímo v domě, nevynesla vůbec nic. Jeho dům, který měl sloužit jako jistina bance, se už zastavit nepodařilo. Suma sumárum tak získali přibližně „pouze“ tři miliony za pět vražd pro pět pachatelů v rozmezí dvou let. Josef Doucha, který stál v čele středočeského krajského úřadu vyšetřování a spolu s týmem vyšetřovatelů a operativních pracovníků kriminální služby měl podíl na vyřešení složitého případu Orlických vražd, vydal posléze v roce 1998 spolu s Alešem Přivodou knihu s názvem: Akce Přehrada. "Orlické vraždy" očima vyšetřovatele. Vzpomínky kriminálního rady Douchy. Čtenář zde může krok za krokem sledovat motivy a jednání pachatelů i nelehkou práci policistů autentickýma očima vyšetřovatele.
ČT

Silný příběh, skvělé obsazení, na režijní stoličce klasik české detektivky Jiří Svoboda. To vše nabízí film o orlických vraždách, jakási česká porevoluční mafiánská sága.

Současná česká filmová produkce se obrací většinou k námětům ze vzdálenější doby. Vyhrocená témata aktuálně odrážející polistopadový vývoj zůstávají doposud stranou. Orlické vraždy svého času vyvolaly řetězce mediálních reakcí. Režisér Jiří Svoboda se volně inspiroval právě tímto skutečným případem a napsal příběh s názvem Sametoví vrazi, který ve své filmové podobě rozkrývá motivace aktérů rozsáhlé trestné činnosti, jejich soukromí a provázanost se společenskými strukturami. V další linii vyprávění se odehrává policejní vyšetřování až směrem k zadržení všech pachatelů.

Kriminální thriller Sametoví vrazi vychází z proslulého případu tzv. Orlických vražd, považovaného zatím za největší kriminální kauzu polistopadové éry. Skupina pachatelů zavraždila v letech 1991-93 pět osob. Tři těla vylovila policie z Orlické přehrady pod Žďákovským mostem. Dvě oběti byly v zavařených sudech s louhem. – Zločinci byli v roce 1997 odsouzeni k vysokým trestům. – Scenárista a režisér Jiří Svoboda (mj. první předseda KSČM, z níž později vystoupil) zpracoval látku již v roce 1998 pro společnost Luxor Film. Realizace se však později ujalo ostravské televizní studio. Snímek tak kromě uvedení v kinech bude mít ještě podobu dvoudílné televizní verze. – Autor se soustřeďuje zejména na vykreslení povah zločinců i prostředí, v němž se pohybují. Samotné zločiny a likvidace obětí tvoří jen menší část vyprávění. V centru děje stojí bývalý příslušník elitní policejní jednotky Karel Hrubeš, který začíná jako bodyguard gangstera Chvalkovského a jako „obchodník“ se zbraněmi a výbušninami. Tvrdý muž, uznávající jen sílu a bezohledné užívání života, zabředá stále hlouběji do zločinného podsvětí. Ve spojenectví s brutálním vrahem (pravděpodobně feťákem) Ludvíkem Křížkem a s přihlouplým kamarádem Láďou, jenž se stává zejména „technickým“ pomocníkem, se začnou zbavovat nepohodlných lidí. Vzhledem k závažnosti jejich trestné činnosti byl její „finanční efekt“ poměrně malý. Ke gangsterům se volně vážou další figury: Karlova milenka Iveta, slizký polistopadový „podnikatel“ Vychodil a příbuzní zločinců. V pozadí příběhu, připomínajícího názvem odvrácenou tvář tzv. sametové revoluce, se vyskytují i nezbytné postavy z vyšších kruhů (prezident fotbalového klubu, přátelící se přímo s ministrem). – Další dějovou linií je pátrání kriminalistů Hoška a Pouzara, často jednajících navzdory nadřízeným. – Film je zdlouhavý, občas se neubrání jisté schematičnosti, právě tak jako se jeho tvůrce neubrání svým charakteristickým „ornamentům“ (např. leitmotiv bungee jumpingu, podvodní záběry). – Jména postav byla změněna. – Upozorňujeme na stejnojmennou knihu J. Svobody a Soni Štroblové, vydanou v souvislosti s premiérou filmu, a na knihu Josefa Douchy a Aleše Přivody Orlické vraždy očima vyšetřovatele. Vzpomínky kriminálního rady Douchy (1998).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/2