Samá chvála

Možná, že nejde o docela   obyčejný příběh,   protkaný objevy jež   vycházejí najevo při   pohřbu a také trapasy   pozůstalých, kterým   nebožtík čas od času   komplikoval za svého žití   jejich život. Objevy   nejméně v té úrovni, že   si zesnulý vytvořil a   uchoval celoživotní   tajemství. V podstatě je   jedno, že to byla jiná žena   nebo rodina. Na světlo tak   vycházejí dobré i špatné   vlastnosti příbuzenstva a   otvírají se mnohé   pandořiny skříňky. Skoro   se dá pomyslet až se   závistí, jakýže to měl   nebožtík mnohobarevný   život.

Pohřeb na kterém se sejde   celá početná rodina. Takže   můžou vypuknout sváry,   hádky, konflikty .... jako za   mlada. Co na tom, že každý   má už svůj samostatný   život se svojí rodinou.   Atmosféra původního domova   dokáže i dlouho dospělé   vrátit znovu do dětství se   všemi jeho nezapomenutelnými   křivdami.... „Nemohli   bychom se následující dva   dny chovat normálně? -   Týká se to i tebe nebo nám   prostě říkáš, co máme   dělat?“ A mít znovu   možnost servat se s vlastní   sestrou jako kdysi. Nádhera.   ...„Je to snad příliš?   Chtít pochovat dědečka s   trochou důstojnosti? -   Myslím, že je.“ Žánr?   Snad satirická tragikomedie.