Ruská archa

Ruský režisér Alexandr Sokurov, známý svými symbolickými a meditativními snímky, určenými vyhraněnému publiku, naplnil v historické eseji Ruská archa sen řady filmařů - natočil devadesátiminutové dílo v jediném záběru. Nešlo tu samozřejmě o zápis do knihy rekordů, nýbrž o seriózní a pečlivě připravený experiment, který měl prokázat estetickou oprávněnost zvoleného postupu a oživit současný stav filmu jako uměleckého druhu. Podle autora mělo jít o film „na jedno nadechnutí“, jenž pojednává o reálnosti času a zároveň vytváří svéráznou spojnici mezi různými údobími ruské historie. - Vypravěč, jehož kromě hlasu (A. Sokurov) představuje hledáček kamery, provází markýze de Custine (francouzského spisovatele, působícího v devatenáctém století v Rusku) třicítkou sálů petrohradské Ermitáže, slavného muzea a galerie, založeného Kateřinou Velikou v roce 1764. De Custine se svým průvodcem sledují dvě dámy a jejich důstojnické kavalíry, kteří přijíždějí do Ermitáže na velký ples. Postupně procházejí chodbami, schodišti a sály obrovského sídla a jsou svědky výjevů z historie ruského impéria. Setkávají se s historickými postavami, účastní se slavností a zároveň jsou návštěvníky galerie, kde mezi ostatními lidmi obdivují, často se zasvěcenými průvodci, vystavená díla evropské výtvarné klasiky. Zároveň meditují o vztahu Ruska a Evropy z nejrůznějších hledisek. - Snímek vznikl v rusko-německé koprodukci a za účasti mnoha společností a fondů na podkladě zájmu vedení Ermitáže o propagaci instituce. Po pečlivých přípravách a zkouškách se natáčení s tisíci herci a statisty v dobových kostýmech uskutečnilo 23. prosince 2001. Kameraman Tilman Büttner (podílel se na snímku Lola běží o život) pracoval se steadicamem a s kamerou Sony HDW-F900. Ve scéně plesu diriguje Glinkovu Mazurku slavný dirigent Valerij Gergijev. - Způsob realizace originálního díla nebyl samoúčelný: snímek má nesporně svou nenapodobitelnou atmosféru, tempo a nepochybné umělecké kvality. Vyžaduje však od diváka soustředěnost i určitou znalost historických reálií či kunsthistorie.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/4

Neméně zajímavě je v rámci Filmostrády prezentována ruská kinematografie, kterou zastupují hned dva snímky světově uznávaných autorů. Vysoce ceněný ruský režisér Alexandr Sokurov, klasik současné ruské kinematografie natočil svůj unikátní esej o kořenech i plodech ruské duchovní kultury jako fascinující, „nekonečný“ tok reality a fikce, pohybů, barev a hudby, trvající bez jediného střihu 90 minut pod názvem Ruská Archa. Jediným záběrem přes 2000 herců, 300 let ruské historie, 33 místnostmi petrohradské Ermitáže, se možná dostaneme k ke klíči k ruské duši. Průvodcem velkolepými sály, v nichž se prolínají nejrůznější „vrstvy“ dějin, se pro nás od 17. století po současnost stává francouzský diplomat, markýz de Custine, v jehož společnosti se setkáváme s velkými dějinnými osobnostmi jako je Kateřina Veliká či Mikuláš II i s bezvýznamnými pěšáky historie. Dotýkáme se základních otázek: kam patřilo a patří Rusko? Režisér Sokurov byl za toto své dílo oceněn Kruhem sanfranciských filmových kritiků, získal Vision Award na MFF v Torontu a spolu s kamermanem a hercem Sergejem Dreidenem cenu na festivalu ve španělské Málaze. Ruská archa byla úspěšně uvedena v soutěži na MFF v Cannes a kameraman Tilman Buttner a režisér Sokurov za ni získali nominace na Evropskou filmovou cenu Felix.

2000 herců, 300 let ruské historie, jeden jediný záběr provázející nás 33 místnostmi petrohradské Ermitáže – po staletí sídla vládnoucí dynastie Romanovců, dnes galerie skrývající umělecké poklady a pro režiséra Alexandra Sokurova i možný klíč k ruské duši. Průvodcem velkolepými sály, v nichž se prolínají nejrůznější „vrstvy“ dějin, se pro nás od 17. století po současnost stává francouzský diplomat, markýz de Custine, v jehož společnosti se setkáváme s velkými dějinnými osobnostmi jako je Kateřina Veliká či Mikuláš II i s bezvýznamnými pěšáky historie. Dotýkáme se základních otázek: kam patřilo a patří Rusko? Do Asie či do Evropy, jak o tom snily generace aristokratů, umělců a intelektuálů?
Vysoce ceněný ruský režisér Alexander Sokurov natočil svůj unikátní esej o kořenech i plodech ruské duchovní kultury jako fascinující, nekonečný tok reality a fikce, pohybů, barev a hudby.

Film významného ruského režiséra natočený celý v jednom záběru, odehrávající se v 19.století. Francouzský aristokrat, nechvalně známý svými kritickými paměťmi o životě Ruska, cestuje po Ruském národním muzeu Ermitáž a setkává se s historickými postavami posledních 200 let.
V roce 2002 na MFF v Torontu Ruská Archa získala cenu Vision. V Roce 2003 na Festivalu fantastického filmu ve španělském městě Málaga získla cenu za režii, cenu za nejlepší mužský herecký výkon pro Sergeje Doncova, cenu za nejlepší film. Cenu německé kamery získal v Kolíně n. Rýnem kameraman Tilman Bittner.

Současný ruský filmař se znenadání propadne do minulosti a ocitne se v petrohradské Ermitáži, obklopen společností z počátku l7. století. V doprovodu francouzského diplomata – aristokrata, známého svými kritickými paměťmi o životě Ruska - pak prochází různými epochami, a než ho bouřlivé dění a zvraty propustí zpět do přítomnosti, žasne spolu s cizincem nad bizarními a nepochopitelnými skutky těch, kteří v dějinách měli ruskou říši ve svých rukou. V dlouhých záběrech bez střihu defilují ve filmu carevny a carové včetně toho posledního a oba přihlížející muži vedou vášnivou diskusi o tom, čeho se ve velkolepých sálech paláce stávají očitými svědky. Francouzovy komentáře reprezentují tradiční západoevropský despekt smíšený s obdivem k této záhadné a poněkud exotické zemi, z filmařových slov je zase cítit rozpolcenost Rusů, odmítajících a zároveň vyznávajících evropskou kulturu. - Alexandr Sokurov (1951), jeden z nejosobitějších ruských filmařů, jehož snímky jsou ceněné na četných festivalech, vystudoval historii a poté dokumentaristiku na VGIK. O filmu Ruská archa Sokurov prohlásil: "Nevnímám svůj film jako návrat do historie, vztah k Evropě je dnes pro Rusko stejně klíčová otázka jako kdykoliv v minulosti."
Kino Aero

Současný ruský filmař se znenadání propadne do minulosti a ocitne se v petrohradské Ermitáži, obklopen společností z počátku l7. století. V doprovodu francouzského diplomata pak prochází různými epochami, a než ho bouřlivé dění a zvraty propustí zpět do přítomnosti, žasne spolu s cizincem nad bizarními a nepochopitelnými skutky těch, kteří v dějinách měli ruskou říši ve svých rukou. V dlouhých záběrech, takřka bez střihu, defilují ve filmu carevny a carové včetně toho posledního a oba přihlížející muži vedou vášnivou diskusi o tom, čeho se ve velkolepých sálech paláce stávají očitými svědky. Francouzovy komentáře reprezentují tradiční západoevropský despekt smísený s obdivem k této záhadné a poněkud exotické zemi, z filmařových slov je zase cítit rozpolcenost Rusů, odmítajících a zároveň vyznávajících evropskou kulturu. Sokurov prohlásil: "Nevnímám svůj film jako návrat do historie, vztah k Evropě je dnes pro Rusko stejně klíčová otázka jako kdykoliv v minulosti." Russkij kovčeg /Ruská Archa /Russian Ark dir. Alexander Sokurov, Russia, 2001

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora