Rozvod po italsku

Starý režisérský mistr   Pietro Germi natočil velice   svižnou komedii s narážkami   na italské chápání práva,   která slavila úspěchy   nejenom v Itálii, ale i v   zahraničí. Pro mě je   nejlepší závěr filmu, kdy   Marcello po návratu z   vězení sklízí obdiv a   sympatie veřejnosti a může   se znovu oženit.

klasická čierna komédia na taliansky štýl
Ferdinando sa zaľúbi do   sesternice Angely, ktorá   býva s rodičmi v ich dome.   Rozvod v Taliansku však v   podstate nie je možný. Preto   vymýšľa plány, ako sa   zbaviť svojej ženy Rosalie.   Vhod mu príde jej dávna   láska Carmelo, ktorý u nich   opravuje maľovku. Jeho žena   s ním ujde a „Fefe“   začne dostávať anonymné   listy. Nakoniec zistí, kam   ušla jeho žena, a ide ju   zabiť. Predbehne ho Carmelova   manželka, ktorá zabije   Carmela. On zabije Rosaliu a   odsúdia ho na 3 roky   väzenia. Po návrate sa   môže konečne oženiť s   Angelou. Tá ho však začína   podvádzať s iným.

S vtipnou nadsázkou   nastíněný obraz života   sicilského maloměsta.   Zkostnatělost a hluboce   zakořeněné názory   společenské střední vrstvy   i úctyhodné šlechty, že   uchráněná čest je nade   vše i za cenu prolité   krve(ulpívající na rukou   hrdiny), která je víc   jakýmsi obdivovaným činem,   jelikož nekonat, značí   posměch a potupu. Na vlastní   kůži se o tom přesvědčí   zadaný švihácký baron   Cefalu(okouzlující M.   Mastroianni) s roztomilým   tikem v obličeji, který je   zasažen šípem Amorovým ke   své sestřence(baronku s   knírkem, není co závidět).   A nebylo by od věci, aby se   tu nenachomýtl také,   nějaký ten Don.