Rozmary osudu

Crichton, komorník lorda Loama tajně miluje lordovu dceru, lady Mary Lasenbyovou, zatímco svědomitá služebná Tweeny miluje Crichtona. Když jachta lorda Loama ztroskotá, jeho rodina a služebnictvo uvíznou na ostrově v Jižním moři. Lord se pokouší řídit ostatní, ale když se mu to nepodaří, ujímá se vedení Crichton. Poté, co Crichton zachrání lady Mary před útokem leoparda, se do něj zamiluje. Vypráví jí babylonskou legendu, v níž křesťanská otrokyně raději zemře v jámě lvové, než aby se vzdala svého náboženství a stala se konkubínou krále. Právě když se lady Mary chystá za Crichtona provdat, jsou zachráněni...

Oděna pouze do šatů z perel a koruny z pštrosích per je Gloria Swansonová vržena napospas divokým lvům… Jedna z grandiózních scén krále pompéznosti Cecila B. DeMilla, jeden z historických momentů zrození nové ikony Hollywoodu. Jinak film klade prostou otázku: Co jsou lidé bez společenských distinkcí?
„Stačilo, aby vyvěsili mé jméno, a pak už jen sledovali, jak se jim valí peníze." Výrok Glorie Swansonové jen několik roků poté, co v roce 1919 jako bývalá Sennettova „koupající se kráska" podepsala smlouvu s Paramountem a na čas se stala oblíbenou herečkou Cecila B. DeMillea. V rozmezí tří let natočili několik komedií mravů typu Don't Change your Husband (Neměňte manžela, 1919) nebo Why Change Your Wife?(Proč měnit manželku?, 1920), které určovaly trendy společenských proměn v Americe, prudce směřující ke konzumním ideálům moderní doby. Rozmary osudu se od těchto veseloher mírně odlišují, nicméně vedle již zmíněné scény, jež vešla do historie pod názvem „Lví nevěsta", je do začátku filmu včleněna eroticky provokativní „koupelnová scéna". Zlomyslně ji uvádí humorný titulek: „Lidstvo se nesporně stává čistší, ale stává se i umělečtější? Ženy se koupají mnohem častěji, ale ne tak krásně jako jejich dávné sestry. Proč by koupelna nemohla vyjadřovat tolik nádhery jako obývací pokoj?" Swansonová poté vstupuje nahá do bazénku, naplněného růžovou vodou a obklopeného mramorem, zrcadly a květinami. Ideový obsah čerpají Rozmary osudu z komické divadelní hry Jamese M. Barrieho (duchovní otec Petera Pana) z roku 1901 nazvané The Admirable Crichton. Změnu názvu (v anglickém originále Muž a žena) vysvětlil DeMille obavou, aby nedocházelo ke zbytečným záměnám a aby bylo hned patrné, že jde o: „dojemný a humorný příběh, v němž se uplatní přirozené vůdcovství komorníka poté, co šlechtická rodina, u níž je ve službě, ztroskotá při plavbě po jižních mořích a primitivní podmínky opuštěného ostrova smažou společenské rozdíly mezi lordy a komorníky, dámami a služebnými, kdy zůstane jediné rozlišení na muže a ženy".