FDb.cz > Rozkošná příhoda (1942) > Tisk

Rozkošná příhoda (1942)

Francouzský film "Rozkošná příhoda" je plný nedorozumění, a proto je nutné děj líčit podrobněji. Na zámku, pojmenujme jej D´Eguzon, se schyluje k veselce. Neteř zámecké paní si bude brát pana Valentina Le Berroyera. Helena, tak se nevěsta jmenuje, však o ženicha nestojí, ale protože je chudá a syn kněžny D´Eguzon, její bratranec André, kterého miluje, nedal o sobě půl roku vědět, ač jí to slíbil, se nachází až v Portugalsku, se s nastalou situací smiřuje...

A teď to začne...Když má nevěsta odcházet do kostela, vpadne do jejího pokoje bratránek André celý uřícený, protože z Lisabonu je to daleko a diví se tomu, kam až věci dospěly. Všechno si vysvětlí. Za vše může kněžna, protože zadržovala synovy dopisy, neboť nestála o švorcovou nevěstu. Jak prosté.

Pod rouškou noci (to však nevím určitě) prchnou mladí milenci na Helenin zámeček (že by přece jenom nebyla takový "švorcák"?), a tam se Helena se vším později svěří babičce. Zatím na zámku D´Eguzon vypukne poprask a "nakrknutý" Valentin počne svoji ukradenou nevěstu stíhat. Průvodkyní šmahem vytvořené "pátračky" je Helenina kamarádka Francoise.

Jenže: Všude, kam tahle dvojka příjde, jsou považováni za čerstvé novomanžele. Valentin, aby si neuřízl kšandu, že si nechal uzmout nevěstu, nechá v omylu i svoji familii. Helena a André ve vlaku do Chantalouve narazí na Heleninu babičku, která považuje Andrého za Valentina. Tak se stane, že i tento vykutálený páreček v pořadí již druhý se neodváží vysvětlit omyl.
Večer ještě cudná Helena nepustí Andrého k sobě a ten tráví noc v předsíni na jakémsi lehátku.

Je půlnoc a babička dbalá pověr, se plíží ke dveřím ložnice s třemi snítkami rozmarýny, které mají zaručit narození syna. Když vidí Andrého zkrouceného na lehátku, pozná, že snítky by takto byly k ničemu, žene jej jak kozla k připuštění do pokoje za Helenou...

Na druhý den se objeví Valentin a dává všem zmatkům korunu. Všechno babičce vycinká - žalobníček! Babička teď Andrého stejně razantně expeduje, ale tentokrát obráceným směrem, a to ze zámku ven. Helena babičce všechno vyklopí a babičku málem klepne pepka, když jí Helena s nadšením líčí, že nikdy nebyla tak šťastná.

Oba ženichové se potkají ve vesnici a protože se neznají, dají spolu řeč a začnou být kamarádi. Když však André blahosklonně odpovídá na pozdravy, kterými jej kolemjdoucí častují co by novomanžela, Valentin, byť to žádná studnice moudrosti není, pozná, s kým uzavřel kamarádšoft. Už se schyluje ke rvačce, když jak na zavolanou bodne Valentína do prstu vosa nebo že by to byla včela? To je nakonec jedno, důležité je, že André Valentina laskyplně ošetřuje. Což kdyby měl alergii? Píšu blbost, tenkrát určtě žádná alergie neexistovala to až teď. Francoise s Helenou našly společnou řeč. Valentin najednou zjišťuje, že Francoise, spolupracovnice v pátrání, je mu nepostradatelnou a tak "rozkošná příhoda", která započala jednou nešťastnou svatbou, končí svatbami dvěma, ale tentokrát šťastnými a z lásky. A tak to má být! Nemyslíte?  Autor: Asmodej

režie:
Marc Allégret

hraje:

Claude Dauphin (Valentin Le Barroyer), Micheline Presle (Françoise Pimbrache), Louis Jourdan (André d'Éguzon), Giselle Pascal (Hélène de Trévillac), Suzanne Dehelly (paní d'Éguzon), Berthe Bovy (paní de Trévillac), Pauline Carton (Jeantine), Danièle Delorme (Monique), André Brunot (hrabě d'Éguzon), Jean Aquistapace (strýc), Géo Dorlys (Fouque), Lucien Brulé (kněz), Allain Dhurtal (doktor Pimbrache), Charles Lavialle (starosta), Max Révol (Didier), Charlotte Clasis (teta), Robert Sidonac (zaměstnanec pošty)

námět:
Gaston Armand de Caillavet, Robert de Flers

scénář:
Jean Bernard-Luc, Marcel Achard, Georges Neveux

kamera:
Léonce-Henri Burel

hudba:
Georges Auric

střih:
Henri Taverna

zvuk:
Joseph de Bretagne

výprava:
Paul Bertrand, Auguste Capelier