Berthe Bovy

Významná divadelní herečka Berthe Bovy pocházela z Belgie, ale celou uměleckou kariéru strávila ve Francii, její filmografie zahrnuje bezmála padesát titulů, dodnes slavných i dávno zapomenutých. Narodila se ve vesnice Cheratte, která je dnes součástí belgické metropole Lutych. Jejím otcem byl belgický básník, spisovatel a novinář Théophile Bovy (1863-1937) a právě on vedl svou dceru k divadlu již od dětství. Po prvních zkušenostech na jevišti se mladá Berthe pro divadlo nadchla a začala studovat herectví nejprve na konzervatoři v Bruselu, po setkání se slavnou francouzskou herečkou Sarah Bernhardt a pokračovala ve studiu na konzervatoři v Paříži (1904-1906). Ve Francii nakonec zakotvila a již v roce 1907 byla přijata do prestižního divadla Comédie Française. Na této slavné scéně sice řadu let hrála jen vedlejší role, brzy se ale zařadila mezi uznávané umělkyně. V režii svého pedagoga Charlese Le Bargy se také poprvé objevila před filmovou kamerou (ZAVRAŽDĚNÍ VÉVODY DE GUISE – L’assassinat du duc de Guise, 1908). Krátce nato hrála hlavní ženské role v několika historických krátkých filmech (KRÁLOVNA MARGOT – La reine Margot, 1910; AFÉRA S NÁHRDELNÍKEM – L’affaire du collier de la reine, 1912), ostatně většina její celé filmografie pochází z období ještě před první světovou válkou. Velký ohlas získal její výkon v Cocteauově monodramatu Lidský hlas (1930), který byl zaznamenán i na gramofonových deskách. Před kamerou se začala po delší přestávce objevovat znovu koncem třicátých let (HRÁČ – Le joueur, 1938; ZBĚH – Le déserteur, 1939), diváci v našich protektorátních kinech ji mohli vidět v roli matky jedné z hlavních hrdinek (Giselle Pascal) v milostném dramatu ROZKOŠNÁ PŘÍHODA (La belle aventure, 1942). Tehdy se ale její kariéra dostala do útlumu, protože v roce 1941 se odmítla zúčastnit divadelního turné po Německu a z vlastní vůle opustila po více než třiceti letech prestižní soubor Comédie Française. Nějakou dobu nehrála vůbec, po druhé světové válce účinkovala v různých pařížských divadlech (Théâtre de l’Athénée, Théâtre Saint-Georges) a nakonec se s velkou slávou vrátila do Comédie Française (1950-1967). Hrála například v Schillerově Marii Stuartovně (1963) nebo v Pirandellově hře Každý má svou pravdu (1951, 1954). Velkou příležitost dostala jako Marie Vasiljevna v Čechovově Strýčku Váňovi (1961), především ale proslula jako paní Lepicová v divadelní adaptaci osvědčené literární předlohy Zrzek (1962). Mimoto se nadále příležitostně objevovala ve filmu, za jednu z jejích nejlepších rolí je považována postava paní Bonnetové v adaptaci Maupassantovy předlohy KULIČKA (Boule de suif, 1945). Režisér tohoto filmu Christian-Jaque ji pak oslovil i pro zfilmovaný životní příběh zakladatele Červeného kříže ČLOVĚK ČLOVĚKU (D’homme à hommes, 1948), kde opět hrála matku hlavního hrdiny (J.-L. Barrault). Z dalších známějších filmů s její účastí připomeňme slavné justiční drama PŘÍPAD MAURICIUS (L’affaire Maurizius, 1954), kde hrála babičku. Během padesátých let začala spolupracovat také s televizí a objevila se v několika seriálech různých žánrů, převážně historických a kriminálních. Ještě jako osmdesátiletá dostala poměrně velkou příležitost ve filmu NEDĚLE ŽIVOTA (Le dimanche de la vie, 1967), úplně naposledy stála před kamerou jako host na večírku v dramatu TAK DALEKO JAKO LÁSKA (Aussi loin que l’amour, 1970). V osmdesáti letech zároveň ukončila své působení v Comédie Française (v roce 1967 v Molièrově Tartuffovi). Berthe Bovy zemřela 26. února 1977 ve věku devadesáti let na pařížském předměstí Montgeron, pohřbena je ale v rodném Lutychu. O soukromém životě Berthe Bovy se dostupné zdroje zmiňují jen okrajově, je ale známo, že jejím třetím manželem byl o deset let mladší a později slavný herec Pierre Fresnay (1897-1975), který byl jejím studentem. Herectví u ní studovaly i další později známé osobnosti, například Fernand Ledoux nebo Madeleine Renaud.