Rozkoš

Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a… posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení“ – i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE – a o co jiného v životě vlastně jde?

Milena (Jana Plodková) je jako úspěšná filmová střihačka součástí specifického uměleckého prostředí. Čím déle v něm setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál.

Milena je zamilovaná do Vladimíra (Martin Myšička), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má mobilní telefon. Ten v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat – esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití“, ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal - stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně.

Režisérkou a scenáristkou filmu je Jitka Rudolfová, která v roce 2009 úspěšně debutovala filmem Zoufalci.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Mladík pomocí dvou mobilů hovoří o spermiích, a ještě jiných věcech.
Milena přichází na konkurs. Onoho mladíka komise nechce, protože je pro ně ve věku 35 let příliš starý.
Další uchazečka předvádí mini scénku s pomocí dvou robertků.
Jiná dělá zase svou prezentaci přímo v Notebooku.
A další mladík se svlékne do naha.
Milena Jánská je zde proto, že je úspěšná filmová střihačka. Ale zde, na konkursu je jen ku pomoci Hynkovi Valentýnovi, který to všechno vede.
Milena neustále píše SMS nebo volá se svým klukem Vladimírem. Občas spolu pospávají, ale jinak jsou spolu jen přes mobil.
Na večírku po premiéře si toho svého „mládence“ všimne, ale on se vymluví, že tu byl jen na záchodě.
On totiž tvrdil, že se premiérám vyhýbá. Zde však přizná, že byl domluven s nějakou ženou.
Další den potká Milena bezdomovce, který jí vynadá tak, že by od ní pes kůrku chleba nevzal. ---------------38/
Mileně přítel telefon nebere. Zato přichází režisér a když volá z jeho mobilu, najednou Vladimír hovor přijímá. To ji naštve a jde ven s režisérem.
Vladimír se zase ukáže a přespí u ní. Když jej však pak Milena sleduje, opět jí v SMS zprávách lže. Takže Milena navrhuje rozchod a on ihned přijímá.
Ona jde za Hynkem, jemuž se narodilo dítě. Takže je dost pod parou.
Na scéně se objevují cizinci, které zajímá film.
Milena se jen náhodou setká se svým bývalým partnerem. Jde s ním k jeho autu, kde si on zavřel klíče a zde si spolu užijí sexu.
Pak se opět setká s Vladimírem, se kterým si to zopakuje. Ona je dost ožralá, protože se dověděla o smrti Hanka. Pak jí režisér pustí video, jak k tomu došlo.
S Milenou to řádně zacloumá, protože je to velmi drastické...

PŘEHLED NOMINACÍ na českého lva 2014:
NEJLEPŠÍ FILM,NEJLEPŠÍ REŽIE, NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI - Jana Plodková,NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI - Jaroslav Plesl, NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ - Jitka Rudolfová, NEJLEPŠÍ KAMERA - Ferdinand Mazurek, NEJLEPŠÍ STŘIH - Jakub Hejna, NEJLEPŠÍ ZVUK - Richard Müller, NEJLEPŠÍ FILMOVÁ SCÉNOGRAFIE - Jan Novotný, NEJLEPŠÍ KOSTÝMY - Marek Cpin, NEJLEPŠÍ MASKY - Jana Bílková,
Rozkoš – 11 nominací

Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost napodobováním, posedlost úspěchem, posedlost penězi a…posedlost sám sebou. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení“ - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE - a o co jiného v životě vlastně jde?
Milena (Jana Plodková) je jako úspěšná filmová střihačka součástí specifického uměleckého prostředí. Čím déle v něm setrvává, tím silnější má pocit, že se postupně ze všeho nějak vytrácí smysl. Vše se stává banálnějším, vše se technologizuje, vše se opakuje a imituje, přičemž kopie je leckdy ceněna více, nežli originál.
Milena je zamilovaná do Vladimíra (Martin Myšička), svůj vztah však žije na základě iluze, iluze vztahu, kde hlavní slovo má mobilní telefon. Ten v nás vzbuzuje pocit neustálé blízkosti a přítomnosti milované osoby. Jsme neustále k zastižení, můžeme volat, chceme být voláni, ale hlavně můžeme psát a přijímat - esemesky. Většina jejich komunikace totiž probíhá pouze přes zprávy. Fyzicky jako by Vladimír ani nebyl přítomen. K jejich vzájemnému setkání dochází relativně řídce a většinou se jedná o „sexuální vybití“, ovšem z její strany vždy z lásky, v jeho případě je to komplikovanější a pro Milenu stále bolestivě nerozluštitelné. Píší si denně – přeci kdyby mu na ni nezáleželo, tak by jí přeci stále nepsal - stala se z toho pro ni past, ze které se snaží racionálně vymanit, emocionálně však stejně vždy upadá zpět. Snaží se vše ukončit, jenže stále neúspěšně.
Režisérkou a scenáristkou filmu je Jitka Rudolfová, která v roce 2009 úspěšně debutovala filmem Zoufalci.
DL filmu

Hlavním tématem filmu je posedlost. Posedlost láskou, posedlost uměním, posedlost originalitou, posedlost úspěchem, posedlost iluzí vztahu. Každá posedlost nás dříve či později dovede k zániku, pokud nad ní ztratíme racionální nadhled, pokud se jí necháme uvláčet. Jenomže jedině při tom „vláčení“ - i přes všechny odřeniny a šrámy, můžeme na několik málo okamžiků dojít k nalezení jedinečné ROZKOŠE. Je to jako droga. To, co se zpočátku jeví jako slabé a nicotné, je schopno se rozmnožit a přerůst v zásadní problém, který však může být z pohledu těch, kteří nic podobného neprožili, zcela nepochopitelný a banální. Příliš mnoho zajíců – myslivcova smrt.

zdroj: CineArt

Podobně jako ve svém celovečerním debutu Zoufalci (2009, FP 1/2010) se režisérka Jitka Rudolfová (nar. 1979) i ve druhém snímku Rozkoš zamýšlí nad generačními pocity, životním stylem a partnerskými vazbami svých vrstevníků. Hlavním tématem nového filmu je podle její explikace posedlost v různých podobách: posedlost láskou, uměním, originalitou, napodobováním, úspěchem, penězi i posedlost sebou samým. – Půvabná filmová střihačka Milena udržuje vztah se starším tlumočníkem a překladatelem Vladimírem, přestože spolu komunikují většinou pouze prostřednictvím textových zpráv. Citově uzavřený muž se totiž na rozdíl od zamilované Mileny nechce vázat a své kontakty se ženou redukuje téměř jen na sex. Vladimírovy časté esemesky ale v Mileně vytvářejí iluzi lásky, a proto z neperspektivního vztahu hledá cestu ven jen pomalu a obtížně. Ta je o to komplikovanější, že se v Milenině bezprostředním okolí pohybují další vesměs problémoví muži... – Jitka Rudolfová ve svém psychologickém dramatu reflektuje velmi aktuální téma proměn mezilidských vztahů, které jsou zejména v případě tzv. facebookové generace zásadně ovlivněny prudkým vývojem nových informačních a komunikačních technologií. SMS zprávy se proto ve filmu stávají nejen klíčovou dramatickou součástí příběhu, ale i jeho hlavním vizuálním motivem. Textovky, jež se často objevují na plátně (a někdy nahrazují dialog), symbolicky „zhmotňují“ současný svět virtuálních vztahů, v nichž odosobněná technika (zde mobily) stále více nahrazuje přímou komunikaci „z očí do očí“. A to i v tak zásadních situacích jako je třeba partnerský rozchod. – Stejně jako v Zoufalcích autorka znovu spoléhá na civilní výkony představitelů hlavních rolí, jejichž autentičnost umocnila otevřením prostoru pro improvizaci přímo během natáčení. Navzdory tomu však některé situace ve filmu působí strojeně. Je to i důsledkem toho, že postavy (zejména mužské), z nichž většina ani nemá jméno, jsou pouze nositeli modelových vlastností nikoli plnokrevnými figurami. – Snímek, provázený leitmotivy „zpovědi“ protagonistů před psychologem a mikrozáběry spermií a vajíček, se dotýká ještě dalších témat. Mimo jiné i mateřství (sama režisérka dílo dokončovala v devátém měsíci těhotenství) nebo uměleckého světa, jenž je vykreslován jako „biotop“ nasáklý konformismem, sebestředností, přehnanými ambicemi, touhou po penězích či sebezničujícím úsilím po originalitě. Režisérčina ambiciózní snaha zahrnout do jediného filmu paletu individuálních i společenských problémů přispívá bohužel k jeho roztříštěnosti, paradoxně tak trochu v duchu sloganu „...příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt...“
tse, Filmový přehled 2013/12