Řím, otevřené město

Snímek považovaný za „první evropské poválečné mistrovské dílo“ a výherce Ceny za nejlepší film na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1946 zahájil epochu italského neorealismu. Byl natočen v římských ulicích během prvních týdnů osvobozování spojenci a ve vedlejších rolích si zahrálo i několik neherců. Blízkost skutečným událostem ale není zdaleka jedinou kvalitou Rosselliniho fascinujícího díla. Snímek se stal mezníkem v poválečné kinematografii především pro syrové vyjádření emocí, které tehdy hýbaly celým městem, a také díky režisérově neomylnému citu, s nímž se mu podařilo spojit na plátně jemný humor s otřesným násilím, které se před ním odehrávalo. Dokázal rovněž obohatit dokumentární styl odvážnými melodramatickými prvky. Roberto Rossellini do svého filmu obsadil tehdejší hvězdu Annu Magnaniovou jako zuboženou nastávající matku a Alda Fabrizia jako kněze, jehož vírou otřesou činy německých vojsk, jež v průběhu druhé světové války okupovala jeho rodnou zemi.
Kino AERO

Několik měsíců před válkou doslovně diktoval Rossellinimu a Sergiovi Amideovi jeden z vůdců partyzánského odboje jak den po dni probíhaly boje připravující osvobození Římu. Zanedlouho potom se filmaři rozhodli v troskách rozbombardovaného města natočit jeho příběh - Řím, otevřené město (1945). Ateliéry byly zničené, tak se natáčelo na autentických místech a na ukořistěný materiál od Němců. Centrem příběhu se stal osud kněze Dona Pietra, který financuje protifašistickou buňku v době, kdy nacisté svrhli Mussolliniho režim. Dalšími členy jsou komunista Manfredi a typograf Francesco. Manfrediho snoubenka Marina jejich činnost vyzradí gestapu a začíná dramatický souboj vrcholící obětí kněze i komunisty. Roberto Rossellini (1906-1977) využil svých zkušeností z dokumentaristické tvorby a vytvořil klíčové dílo italského filmového směru zvaného neorelismus. Napjatá atmosféra německé okupace a přiblížení sociální mizérie obyvatel činžáků v Otevřeném městu nezapře genialitu tvůrce specializujícího se na zachycení člověka v jeho přirozeném prostředí.
Martin Jiroušek, Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /