Purpurová růže z Káhiry

Skromná a nenápadná Cecílie pracuje jako servírka v bistru, její jedinou radostí v životě je pravidelná návštěva kina. Právě zde alespoň na chvíli zapomene na nelehkou dobu krize a na svého poněkud omezeného manžela Monka, jenž od doby, co ztratil práci, jen hraje hazardní hry a občas ji doma bezdůvodně zmlátí. Cecílie se již po několikáté jde podívat na svůj oblíbený film Purpurová růže z Káhiry, když ji najednou z filmového plátna nečekaně osloví obdivovaná postava cestovatele a dobrodruha Toma Baxtera. Ten je unaven neustálým opakováním prostoduchých banalit. Neznámou a lákavou skutečnost poznává právě po boku ušlápnuté Cecílie... Scenárista a režisér Woody Allen děj své hořce laděné komedie situoval do New Jersey, přitom působivě prolíná reálný svět hospodářské krize třicátých let a svět vymyšlený filmovými tvůrci. Z jednoduchého nápadu těží maximum, pro příběh našel příjemný "tón" vyprávění: vyvážené romantické prvky a nostalgii, postavy jsou viděny jakoby lehce satirickým odstupem a jejich dialogy zaujmou vtipem a nadsázkou. Roli Cecílie citlivě ztvárnila Mia Farrowová, jejího manžela Monka vytváří Danny Aiello (Ruby, Jednej správně, Zlaté časy rádia). Vděčný herecký úkol dostal Jeff Daniels (Cena za něžnost, Něco divokého, Dům na Carroll Street), jenž v dvojroli hraje "papírového hrdinu "Toma Baxtera i jeho poněkud nemístně nafoukaného hollywoodského představitele Gila Shepherda.

Zase jednou zůstal Woody Allen v New Yorku (a zase jednou i na Manhattanu), zas jednou ve světě umění, a zase jednou se vrátil proti proudu času. Tentokrát do poloviny třicátých let minulého století, přímo do hloubky hospodářské krize - New York je pod depresí, mnoho továren je zavřených, práce se nedostává a hlavní hrdinka Cecílie (Mia Farrow) musí živit svého manžela Monka (Danny Aiello), což jí on oplácí sprostotou, krutostí a nevěrami. Ve skutečném světě Cecílie lásku a štěstí postrádá, hledá je tedy ve světě snů: na filmovém plátně. Jediným únikem od reality nešťastného manželství a únavné práce servírky jsou jí návštěvy kina Jewel, a to hlavně, když právě uvádí její nejmilovanější film, komedii Purpurová růže z Káhiry, s hlavním hrdinou cestovatelem Tomem Baxterem (Jeff Daniels), užívajícím si života v nejvyšších manhattanských vysokých kruzích. Ale jednou večer, když Cecílie opět sleduje tenhle film, který už zná nazpaměť, ji něco překvapí, ba stane se cosi, o čem snad snila (a možná se ani snít neodvážila): Hlavní hrdina najednou opustí děj filmu, vystoupí z plátna, popadne ji za ruku a uteče s ní z kina ven. Filmový dobrodruh Tom Baxter už se nudí, má už totiž plné zuby toho, že večer co večer musí na plátně dělat stále totéž, a chce ochutnat život ve skutečném světě, a tak prchne z kina do města spolu s Cecílií, které navíc, jak je z filmu zvyklý, vyzná i lásku.
Mezitím ovšem v kině Jewel publikum překvapeně sleduje, jak je děj filmu paralyzován, protože ostatní postavy bez hlavního hrdiny dobrodruha Toma zrovna moc úspěšně pokračovat nemohou. Ale producenti filmu jsou zděšeni a zavolají skutečného herce, hollywoodskou hvězdu Gila Shepherda, a chtějí, aby se pokusil najít postavu, kterou ztvárnil, a přesvědčil ji, aby se vrátila na plátno, pokud nechce, aby jeho kariéra skončila – vždyť kdo by ostatně příště obsadil herce, jehož postavy neplní ty nejzákladnější filmové normy?
Gil dorazí do New Yorku a setká se s Cecílií, a stejně jako jeho filmová postava Tom Baxter se do ní zamiluje. Tím je ovšem Cecílie postavena před těžkou volbu vybrat si mezi láskou dvou fyzicky identických jedinců – neskutečného dobrodruha Toma a herecké hvězdy z masa a kostí Gila, vybrat si mezi realitou a fantazii. Ale fantazii samozřejmě zvolit nemůže, protože to by vedlo jedině k šílenství, rozhodne se pro realitu – pro Gila, i když ví, že to může bolet. A ono to opravdu bolet bude, jak už to tak v životě bývá, realita nám často ublíží, a stane se to i Cecílii; Gil ji opustí a vrací se do Hollywoodu.
Jak to skončilo s Cecílií, to vlastně tak úplně nevíme. Možná se vrátila k práci servírky, možná i k manželovi… Ale že jsme ji ve finále opět viděli v hledišti kina, jak tentokrát sleduje Sandrichovy Pány v cylindrech a Freda Astaira s Ginger Rogersovou při slavném "Cheek to Cheek," tak třeba pro změnu životem protančí…
V Purpurové růži z Káhiry Woody vzdal hold svým raným létům, která v rodné čtvrti strávil v biografu na dvojprogramech, své vášni pro sedmé umění, a přitom opět pronikl do dichotomie mezi realitou a fikcí. Film byl tentokrát přijat kritikou výtečně, časem získal i přízeň diváků a dodnes patří i mezi Allenovy nejoblíbenější vlastní filmy, snad že výsledek zůstává nejvěrnější jeho původnímu konceptu: „Pro mne vždy byla Purpurová růže z Káhiry filmem z nejoblíbenějších, protože šlo o nápad, který se mi povedlo přenést na plátno tak, jak jsem chtěl.“ Ostatně právě za Allenův scénář získal film obě své oscarové nominace. Na Oscara sice Purpurová růže z Káhiry v roce 1985 nakonec nedosáhla, ale jinak si na nedostatek ocenění stěžovat nemůže; získala Zlatý globus, Cézara, ceny BAFTA (nejlepší film a nejlepší původní scénář), BSFC (nejlepší scénář), FIPRESCI, Bodil (nejlepší mimoevropský film), ALFS… a v prestižní anketě Timu byla zařazena i mezi 100 nejlepších filmů všech dob („"All-Time 100 Movies"“).