Příliš hlučná samota

Stárnoucí Haňta pracuje ve sběrně jako balič starého papíru, chystá se do důchodu a lis, u něhož léta pracuje, si chce vzít s sebou. Žije si své poklidné dny, plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, kteří přivážejí papír do sběru, i s imaginárními hosty, ať už to jsou svatí, literární postavy nebo autoři knih, které lisuje. Čte si, sní o krásné cikánce Ilonce a popíjí s přáteli, mezi nimiž jsou profesor, cikáni i kostelník. Poklidný život se mu však začne hroutit a zklamaný muž, který nečekaně ztrácí smysl života, vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo.

Zdroj: Nova

Starý papír, starý lis a Philippe Noiret v tragikomedii, natočené na motivy románu Bohumila Hrabala.
Stárnoucí Haňta pracuje ve sběrně jako balič starého papíru, chystá se do důchodu a lis, u něhož léta pracuje, si chce vzít s sebou. Žije si své poklidné dny plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, kteří přivážejí papír do sběru, i s imaginárními hosty, ať už to jsou svatí, literární postavy nebo autoři knih, jež lisuje. Čte si, sní o krásné cikánce Ilonce a popíjí s přáteli, mezi nimiž jsou profesor, cikáni i kostelník. Poklidný život se mu však nečekaně začne hroutit a zklamaný muž, jenž nečekaně ztrácí smysl života, vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo.

Režisérka Věra Caisová svým celovečerním debutem Příliš hlučná samota přispěla
jpoměrně bohaté hrabalovské filmografii (viz Andělské oči, FP 2/94). Autorka je
Češka, od roku 1967 však žije ve Francii; právě tento projekt byl dlouhá léta jejím
snem. Snímek, který Caisová ve francouzsko-česko-německé koprodukci natočila
podle vlastního scénáře, upozorňuje na nadčasové a obecně sdělné kvality textů
Bohumila Hrabala, dosud považovaných za typicky českou látku. Tomu odpovídá
selekce materiálu, pocitové ladění filmu i mezinárodní herecké obsazení. Jedna z
nejlepších a nejživotnějších (a také nejautobiografičtějších) hrabalovských postav,
svérázný balič papíru Haňťa, prošla spolu se svým autorem dlouhým vývojem:
režisérka si jako svého hrdinu nevybrala Haňťu - mimoděčného básníka
surrealisticky šokující reality (jako Juraj Herz ve středometrážních Sběrných
surovostech, FP 45-46/65), ale Haňtu - láskyplného milence života. V podání
Philippa Noireta je to plachý starý muž, v laskavém přítmí své lisovny spřádající
alkoholem podnícené myšlenky a tiše vytvářející v lisu své životní umělecké dílo -
balíky sešrotovaného papíru, v nichž jsou spojeny vzácné knihy i krvavé papíry z
jatek. Haňťa přijímá se stejnou pozorností vysněné hosty (svatý; autoři a postavy
milovaných knih) jako neobyčejně obyčejné návštěvníky (Cikánky; profesor, jemuž
prodává knihy, kostelník, který má v popisu práce rozřezávání soch svatých).
Vede hovory s dobrosrdečnou hostinskou i s myškami, mlčky se vzpírá svému
věčně lamentujícímu, měkkosrdcatému šéfovi, a sní o tom, že až zanedlouho půjde
do důchodu, odkoupí milovaný lis. Haňťův svět se však bortí a muž nenalézá jiné
východisko, než sebevraždu, jež je však v jeho pojetí nadějeplným aktem, završujícím celoživotní dílo... - Drsné a syrové tóny jsou ve vyprávěni vesměs potlačeny, stejně jako vazby na dobovou společenskou situaci. Podobně jako v příbuzně laděných, měkce poetických adaptacích Jiřího Menzela (který si ve filmu zahrál menší postavu profesora) se i autorka uchýlila k poněkud akademickému „ krásnému stylu "Jenž však postrádá atmosféru a jenž se omezuje na polopatickou ilustraci literárního textu. Z matně působícího celku, přetíženého hrdinovými monology, se vyděluje jen několik scén, opírajících se o tlumený herecký výkon Philippa Noireta (znamenitá sekvence rozprášení matčina popela do kedluben). Umírněné ladění vyprávění je jistě cestou, jak Hrabala přiblížit francouzskému publiku; přes všechny snahy kvalitního tvůrčího týmu je však vzdálené předloze i představě vyváženého dramatického díla. - Bohumil Hrabal se ve filmu symbolicky
objeví v epizodní roli muže s vozíkem.
-ap-, Filmový přehled 1995/5

Jedna z nejlepších Hrabalovských postav - svérázný balič papíru Haňťa - prošla spolu se svým autorem dlouhým vývojem. V laskavém přítmí své lisovny spřádá alkoholem podnícené myšlenky a tiše vytváří v lisu své umělecké dílo - balíky sešrotovaného papíru, kde jsou vedle sebe vzácné knihy i krvavé papíry z jatek.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora