Povolání: reportér

V zásadním dramatu Michelangela Antonioniho z roku 1975 se představí Jack Nicholson v hlavní roli Davida Lockea, novináře, který přijíždí do opuštěného hotelu v severoafrické zemi, aby odtamtud přinášel zprávy o aktivitě partyzánských bojovníků za svobodu. Poté, co Locke najde jediného dalšího obyvatele hotelu - muže jménem Robertson - mrtvého, rozhodne se vyměnit svoji identitu za jeho. Prohodí si s ním pas i oblečení a informuje hotelovou recepci o nálezu Lockeova mrtvého těla. Novopečený Robertson se rozhodne vyřídit některé záležitosti svého předchůdce a cestuje do Mnichova, kde se potkává se zástupci partyzánů. Tam však zjišťuje, že má jeho nová totožnost co dočinění s prodejem zbraní. Jeho nový život mu do cesty přivede podivnou mladou ženu (Maria Schneiderová) a zavede jej do mnohem nebezpečnějších míst, než si dovedl představit.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: titulky

Koprodukční snímek Povolání: reportér (1975) patří mezi významná díla Michelangela Antonioniho, jež byly v naší distribuci uvedeny. Stejně jako Zvětšenina (1966) a neuvedené drama Zabriskie Point z roku 1969 spadá do období režisérova zahraničního působení. Na příběhu televizního dokumentaristy, který využije příležitosti, a pouhou výměnou fotografií v pase přijme identitu zemřelého obchodníka, Antonioni opět zkoumá křehkost a nevyzpytatelnost mezilidských vztahů. Reportér David Locke (Jack Nicholson) se pokusí uniknout před prázdnotou svého osobního i profesního života. Pod falešným jménem se zaplete do prodeje zbraní povstalcům z bezvýznamné severoafrické země. Kromě policie a zabijáků ve službách afrického diktátora jej však především pronásleduje jeho původní identita... Vnějškově atraktivní příběh je pro tvůrce jen záminkou k místy až meditativní úvaze na téma citové vyprahlosti moderního člověka. Tematicky navazuje snímek Povolání:reportér na Zvětšeninu: příběh reportéra Davida Lockea v podstatě začíná tam, kde příběh fotografa Thomase končí. Výraznou roli studentky architektury ztělesnila Maria Schneiderová, objev Bernarda Bertolucciho pro Poslední tango v Paříži.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Koprodukční snímek Povolání: reportér (1975) patří mezi nejvýznamnější Antonioniho díla. Stejně jako Zvětšenina (1966) a Zabriskie Point z roku 1969 spadá do období režisérova zahraničního působení. Tematicky navazuje tento Antonioniho film v jistém smyslu na Zvětšeninu: příběh reportéra Davida Lockeho v podstatě začíná tam, kde příběh fotografa Thomase končí. Jestliže Zvětšeninu lze vykládat jako příběh nemožnosti poznání objektivní pravdy a mlhavosti hranic mezi realitou a zdáním, Reportéra můžeme chápat jako příběh člověka, který zdrcen tímto poznáním se marně snaží zničit vlastní totožnost a vzít na sebe totožnost jiného člověka. Děj filmu lze stručně shrnout asi takto: novinář David si při cestě do Afriky uvědomí, že ztroskotal jak profesionálně, tak ve svém osobním životě. V náhlém popudu mysli se rozhodne přijmout totožnost svého souseda z hotelového pokoje, který znenadání zemřel. Vzhledem k tomu, že se mrtvému trochu podobá, je záměna celkem snadno proveditelná. Robertson, jehož identitu David převzal, provozoval nebezpečné povolání: dodával zbraně místním partyzánům. Je proto pronásledován vládní policií, před níž musí prchat. Nakonec je však dostižen a zavražděn agenty diktatury blíže neurčeného afrického státu. Scéna, v níž je divákovi naznačena jeho smrt jediným záběrem přes okno do pokoje, kde leží mrtvé tělo a v níž se kamera vzápětí vrací k zachycení "normálního běhu života", představuje klíčovou scénu filmu, který hovoří o marnosti všech pokusů utíkat před sebou samým a osvobodit se od vlastní "historie". Michelangelo Antoninoni připouští, že jeho filmy jsou náročné, nesnadno srozumitelné, ale současně se domnívá, že není třeba filmu beze zbytku rozumět, že ho stačí "cítit". Tvůrce se hájí tím, že politická dimenze jeho filmů je samozřejmě spíše implicitní než explicitní, ale zdůrazňuje, že jeho postoj k společenskému dění rozhodně nelze nazvat apolitickým. Vnějškově atraktivní příběh je pro tvůrce jen záminkou k místy až meditativní úvaze na téma konformismu moderního člověka. Výraznou roli studentky architektury ztělesnila Maria Schneiderová, objev Bernarda Bertolucciho pro Poslední tango v Paříži.
Eva Zaoralová, příloha Lidových novin z 23.1. 1996
Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /

Na příběhu televizního dokumentaristy, který využije příležitost a pohou výměnou fotografií v pasech přijme identitu zemřelého obchodníka, Antonioni opět zkoumá křehkost mezilidských vztahů. Reportér David Locke (Jack Nicholson) se pokusí uniknout před prázdnotou svého osobního i profesního života. Pod falešným jménem se zaplete do prodeje zbraní povstalcům z bezvýznamné severoafrické země. Kromě policie a zabijáků ve službách afrického diktátora jej však především pronásleduje jeho původní identita: z mužovy minulosti vystupují Davidův někdejší producent Martin a manželka Rachel, která se zajímala o poslední chvíle domněle mrtvého muže a která posléze objevila podvod s pasem.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled