Poslední císař

Zomierajúca cisárovná vdova si nechá povolať do Peikngu - Zakázaného mesta, svojho trojročného vnuka Pchu. Ustanoví ho za svojho dediča. Malý Pchu sa ujíma svojho cisárskho úradu. Pchu si môže rozkázať čo chce, poddaní v Pekingu sú povinní ho poslúchnuť. Nemôže však opustiť brány mesta. Vôbec netušíl, že jeho regent v jeho mene odstúpil z trónu, teda že cisár bol väzen vo vlastnom meste. Z vnútra ho strážili jeho vojaci, z vonka vojaci čínskej republiky. Až ako 10-ročný sa dozvie, že už nie je cisár Ciny, ale len v Zakázanom meste. Chlapec Pchu je sám, jeho matka je ďaleko od neho násilím. Z depresie za synom začne brať ópium, čo ju zabije. Našťastie cisárovú situáciu urobí znesiteľnejšou príchod anglického učiteľa Reginalda Johnstona. Pchu pod jeho vedením začne inklinovať k západnej kultúre. Johnoston mu umožní trocha dospieť. Po dvojitej svadbe s princéznami Wan Žung a Wen Siu si cisár aspoň čiastočne prezadí svoju vôľu. Nechá vyhnať stovky emnúchov, ktorí okrádali štát. Začne sa obliekař v západnom štýle. No táto vydobytá sloboda mu netrvá dlho. V roku 1919 dôjde k prevratu a mesto musí zo svojou rodinou opustiť. Nerozumne urobí, že požiada o azyl japonské veľvyslanectvo miesto britského. Japonci mu pomôžu, ale Pchu netuší, že je to len prejav výpočitavosti zo strany Japoncov. Pchu so svojimi manželkami a dvorom je v exile na Thajských hraniciach. Tu sa začína búrať i dosiaľ pomerne šťastlivý cisárov rodinný život. Jeho druhá manželka začína trpieť depresiami, že v západnej kultúre má postavenie len milenky, keďže tam je povolené mať len jednu manželku. Požiada o rozvod.

Ďalší zlý vplyv na cisára a jeho manželku má emancipovaná a zhubná japonská nacistka Klenot Východu. V roku 1929 ponúkne Japonský cisár Pchungovi Mandžúsko /východná oblasť Číny/, aby sa stál císarom tejto najbohatšej čínskej provincie. Pchu si myslí, že využije Japoncov, ale Japonci kruto zneužijú jeho! Manželka ho varuje, nech to nerobí. Japonci sú nacisti a túžia ovládnuť svet. Začiatky sú pekné, no po čase Japonci si doslova z cisárskej rodiny urobia svojich väzňov. Pchu je nútený pod nátlakom podpísať všetky štátnické listiny. Keď sa im vzoprel, Japonci sa mu kruto pomstili. Japonský veľvyslanec - žalárnik prehlásil, že dieťa, ktoré cisárovná čaká, je nemanželské. I keď to Pchu vedel, zhrozil sa, že Japonci o nich všetko vedia. Podpíše listinu, ktorou odsúdi na smrť šoféra - milenca jeho manželky. Cisárovná už dlhší čas užíva ópium, drogu, ktorá zničila jeho národ. Po pôrode Japonský žalárnik nariadil pôrodníkovi, aby dieťa zabil.

Tento krutý čin úplne zničil nešťastnú cisárovnú. Pchu bol málo razantný, aby zabránil v odvoze jeho manželky preč. Roky ubiehali. Pchu bol len bábkový cisár v bábkovej krajine Mandžúsko. Japonci ničili a ovládali všetko, čo im prišlo pod ruku rovnako ako jeho spojenec v Európe - Hitler. Cisárov útek z Mandžúska bol prekazený príchodom ruských komunistov. Zajali ho i všetkých.

Film je prerušovaný rozprávaní zajatého cisára Pchu, ktorý rozpráva svoj príbeh svojim väzniteľom, komunistom. Po desiatich rokov je prepustený z väzenia a živí sa ako zahrádnik. Zomrie v roku 1967.

Historický snímek vypráví o životě posledního císaře Číny jméne Pchu-i, který byl korunován už ve svých třech letech. Byl však uvězněn v zakázaném městě ve středu Pekingu, protože Čína již byla republikou a jeho pravomoce platily pouze na území jeho domova ze kterého po dvacet let nevystoupil. Během bouřlivých politických otřesů a prudkých změn se císař dostal do různých pozic ale nikdy nezískal to po čem toužil nejvíc, vlastní svobodu.

Každý nový snímek italského režiséřa Bernarda Bertolucciho bývá očekáván s mimořádným zájmem filmových odborníků i laiků. Výjimkou nebyl ani jeho nejnovější film Poslední císař, natočený v čínsko-italské koprodukci za vydatného přispění britského producenta Jeremyho Thomase. Barvité osudy posledního čínského císaře přímo volaly po filmovém zpracování. Po korunovaci v pouhých třech letech byl Pchu I prakticky vězněm v císařském paláci Zakázaného města a bouřlivý vývoj jeho země k němu doléhal jenom sporadicky. Ve 30. letech se stal loutkovým císařem v projaponském státě Mančukuo, po válce strávil deset let v nápravném zařízení, po převýchově se stal zahradníkem v pekingské botanické zahradě a zemřel v roce 1967 v naprostém zapomnění. Jeho příběh tvůrcům posloužil jako odrazový můstek k zobrazení nejdůležitějších historických událostí v nejlidnatější zemi světa. Tragický osud „věčného vězně" je tu nahlížen sice Evropany, jak obsahově tak i formálně, ale snaží se důsledně respektovat čínské reálie i tamější mentalitu a filozofii, které jsou přece jen značně odlišné od našeho chápání. Tvůrcům se podařilo spojit požadavky na epický divácký film, aniž slevili z umělecké výpovědi o osudu výjimečného jedince, zmítaného dějinnými událostmi. Poslední císař získal řadu oceněni, kromě jiného devět Oscarů (nejlepší film, režie, scénář, kamera, střih, hudba, výprava, kostýmy a zvuk).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled