Píšťaličko, otloukej se [TV inscenace]

´Otloukej se píšťaličko,   otloukej se otloukej,   nebudeš-li se otloukati, dám   na tebe žalovati, císaři   pánu a on ti dá ránu, až   odletíš ke zlatému   džbánu.´

Dětská říkanka, která   se říkávala během   vyřezávání píšťalky. A   tato říkanka se použila i v   rámci charakteru mladého   člověka nastupující po   škole na své první   pracovní místo. Každý   mladý člověk je vždy plný   ideálů a představ, avšak   do chvíle, dokud nenarazí na   zeď tvrdé reality. Další z   posledních moralizujících   snímků z konce osmdesátých   let, který má námětový   základ hodně podobný s o   rok starším snímkem   ´Hauři´ (1987).   Pokrytectví a protekcionismus   je hlavní problematikou   zaměstnaneckých vztahů, ve   kterých to má mladé děvče   o to horší, že pro někoho   může být i sexuálním   objektem. A když se svést   nenechá, následky na sebe   nenechají čekat a   přechází z jednoho   problému do druhého.   Příběh poukazuje nejen na   fakt, že začátky jsou vždy   těžké, ale je potřeba se   připravit na nejrůznější   pracovní a hlavně osobní   vztahy, které jsou plné   nástrah. Ne každý   samozřejmě skrytě působí   jako nepřítel. Naopak.   Najdou se i tací, kteří   riskují když se zastanou.   Ale jde o to, jak je rozeznat.   Člověk se zkrátka snaží,   ale když něčí uražená   ješitnost začne dělat   problémy, a to jenom proto,   že nedostal uspokojení pro   svůj chtíč, zlovůle   házející klacky pod nohy   začne být každodenní   realitou. Zazní tu   samozřejmě i kritika   profesní i zaměstnanecká,   která je kupodivu   nadčasová. Ano, například   píchačky. V zaměstnání   prostě musí být každý   včas, ale už nikoho   nezajímá, že se tam kdekdo   flinká a jeho pracovní   výkon je stejný, jako kdyby   tam nebyl. Příběh moc   postav nemá a vcelku to   stačí. Co postava, to   osobitý charakter, takže v   rámci přístupu k dané   věci v rámci osobní   odlišnosti je i tak učiněno   za dost. Jednoduše podaný   moralizační televizní film   natočený na sklonku   socialismu, avšak tématem   platící i dnes.

Tyhle příběhy z pracovního   prostředí, to je vždycky   průser. Nemluvě o tom, že   Eva Horká mě vždycky   vytáčela.