Peníze nebo život

Druhý snímek autorské   dvojice V&W a režiséra   Jindřicha Honzla, který byl   i režisérem divadelních her   V&W, se ještě stále   prezentuje ve stejném stylu   jako jejich předchozí   prvotina. I když pravda,   převyšujících zbrklostí   se už snažil režisér Honzl   vyvarovat. Děj je daleko   plynulejší a úsměvným   scénkám Wericha a Voskovce   je dáno o něco více   prostoru. A stejně jako u   předchozího filmu je i zde   vsunuta typická stará dobrá   groteska. Tvůrci si   tentokrát vzali na paškál   pražskou galerku a vskutku   tak impozantně, že   obzvláště dnes by to nikdo   lépe nenatočil. A vše se   točí kolem ukradeného   šperku, který naši dvojici   přivede do nejednoho   problému. Jako parodie   prostě ne výborný, ale   přímo vynikající filmový   počin. Nestárnoucí humor   Wericha s Voskovcem předčí   očekávání i dnes, neboť   co věta, to myšlenka,   sebeironie, narážka, či   rovnou konstatování faktu. I   text prezentované písně   'Život je jen náhoda' je ve   své podstatě poplatný v   jakékoliv době. Takže v   tomto snímku máme nejen   kritiku společnosti, ale i   upozornění na realitu   všedních dnů. Skrytou   filozofii života tady přes   všechen ten humor bude málo   kdo vnímat, což je svým   způsobem ohromná škoda.   Jedná se totiž o námět k   hlubokému zamyšlení. A tak   si alespoň pusťme píseň o   životě co není náhoda a   plně se zaměřme alespoň na   ten text. Řekne nám víc,   než si myslíme.

Svojrázny a inteligentný   humor Voskovca a Wericha,   spolu s dobrými pesničkami,   to je to, kvôli čomu sa   oplatí tento film vidieť aj   po takmer 80-tich rokoch.

Film Peníze nebo život   zajisté nepatří mezi   nejlepší díla naší   kinematografie. Tvůrci se   spíše učili filmovat, než   film prováděli. Dílu však   hodnotu dodávají písničky   Osvobozeného divadla a oba   hlavní představitelé. Na   snímku je také vidět, že   zvuk ve filmu byl teprve v   plenkách. Většina dějě   připomíná legendární   němé grotesky.

Voskovec a Werich.Co k tomu   dodat.Jejich typicky humor se   opet osvedcil.I po takove   dlouhe dobe se na to da porad   divat.

Možná si to měli tvůrci   nejprve rozmyslet, zda točit   zvukový film, nebo němý.   Chápu, doba vzniku, tehdy se   to tak prostě dělalo, ale   skoro polovina filmu?   (Nestopoval jsem to je to jen   odhad). Zvukové části mně   přijdou lepší, než ty   groteskovité, ale vcelku se   to dá snést všechno. Ovšem   že bych na to koukal   vícekrát v rozpětí pěti   let asi nehrozí…