Pára nad hrncem

POZOR SPOILER

Pan inženýr František Kohout je volán k řediteli. Bohužel se nemůže dostavit, neb nalézá se týž mimo podnik, kde pije jako duha. Jeho dva kamarádi, Vašek a Tonda, ho hledají a buší na dveře hospody, kde Kohout hraje s panem vrchním šachy. Kamarád Vašek má jít se svou dívkou Jarmilou večer do kina. Jenže Jarmila, která bydlí s Helenou Jansovou, nakonec odchází sama, protože Vašek nejde. Po jejím odchodu sice Vašek u dveří zvoní, ale marně. Zato vyjde ven Helena, také pozdě,a průvan jí zabouchne dveře. Co teď? Jen čirou náhodou se ukryje do otevřeného bytu, kde bydlí právě Vašek s Kohoutem. Ten se právě probírá z kocoviny. Příjemně si spolu pokecají, ale pak Helena prchá, protože se vrací Vašek. Druhý den je Franta peskován závodní radou, ale protože jinak umí, je ponechán v kolektivu, který musí dokončit automat. Asi by se to nepovedlo, kdyby učeň Pepík nepřišel na to, že kdyby se hlavní velička osmé fáze udělala dutá, moc by to pomohlo. A tak je automat šťastně dokončen. Kolektiv však touží navrátit inženýra do života, a hodlají jej oženit. Proto koupí lístky do divadla a chtějí, aby tam šli Helena a Kohout spolu. Helena pošle celý kolektiv kamsi a nasupená odchází. Ovšem i s těmi lístky. Ale ty hodí škvírou do dveří Franty a Vaška. Jasně že to najde Vašek a spěchá do divadla. Druhou vstupenkou obdařila Helena Jarmilu, a tím má volné pole. A ukecá Frantu do svatby. Aby měli kde bydlet, musí se Vašek přestěhovat k Jarmile. Ovšem také si ji musí vzít. A tak je den svatby. Vlastně ne, dvou svateb. František hledá papír s poznámkami ke své práci, leč nenalézá. Pak sedí v kavárně, kde se kdysi opíjel. A číšník mu řekne, že počmáral ubrus. Frantovi svitne, že to byly ty poznámky a po velkém hledání najdou tyto obtisklé na zádech jednoho muže. František si to opíše a spěchá do fabriky. Ovšem nikomu nic neoznámí a všichni ho hledají. Ještě deset minut před svatbou jsou oba ženiši v továrně. Svatba je tedy velice ohrožena a zdá se, že nevěsty zůstanou na ocet.

Kvartální alkoholik se z lásky stane šťastným novomanželem a budovatelem lepších zítřků.

Autor/Zdroj: /Popis


Abychom nechodili dlouho kolem horké kaše, řekněme hned na začátku, že tahle veselohra nám na veselí nepřidala.
Nechci upírat českým filmovým tvůrcům poctivou snahu po veselohře která by byla práva nárokům dneška. Vždyť v ojedinělých případech přinesla tato snaha již povzbuzující výsledky a zdálo by se tedy, že by nebylo spravedlivé lámat nad naši filmovou veselohrou hůl. O to však právě jde, že jsou to výsledky ojedinělé. Celkový obrat k lepšímu zmíněná snaha nepřinesla a česká filmová veselohra zůstává stále tou "vdovou po duchu", jak to kdysi napsal A.-M. Píša, mluvě o její divadelní sestře. Několik ojedinělých náběhů k lepšímu nestačí prostě vyvrátit fakt že většina našich veselo herních tvůrců do dneška vězí ve včerejší kůži. Díky tomu naše filmová veselohra je druhem, jenž se nejdéle vzpírá svému ozdravění a namnoze daleko pokulhává za svými vážnějšími druhy.
Podívejme se na Páru nad hrncem". Kdyby jen dobrý úmysl stačil k natočení dobrého filmu, nebylo by co vytýkat. Alkoholikovo napravení -- kdo by s tím nesouhlasil? Na neštěstí pouhý úmysl zdaleka nestačí a "Pára nad hrncem" to dokazuje až běda přesvědčivě: je přímo školní ukázkou, jak i dobrý úmysl může selhat, nepodá-li si ruce s něčím stejně potřebným - -totiž s pravdivým, přesvědčivým a logicky věrohodným provedením.
Stručný děj filmu: Inženýr Kohout je typem kvartálního alkoholika. Tato vášeň ho vždycky na několik dní úplně vyřadí z práce, a1e protože dělník Vašek, který obývá s Kohoutem společnou svobodárnu. inženýra před mistrem i ředitelem všemožně kryje, vychází z toho Kohout poměrně hladce. Kohoutovi hrozí propuštění, ale věcí se zabývá závodní rada a tu se ukáže, že ne všichni její členové souhlasí s propuštěním. Někteří háji Kohouta jako na slovo vzatého odborníka, bez něhož nebudou moci splnit závazek postavení nového automatu, a tak je nakonec přijato jiné řešení. Závodní rada usoudí, že je třeba, aby se Kohout oženil a hned také vybere nevěstu. Je jí sekretářka Helena, která - mimochodem - je Kohoutovou sousedkou ve svobodárně a při posledním kvartálním záchvatu se nedopatřením octla v jeho pokoji, oděna pouze v kombiné. Překvapená dívka návrh závodní rady nejprve odmítne, ale potom přece jen povolí a skutečně přiměje Kohouta k snubnímu slibu. Od té chvíle se děj filmu žene k předem známému konci podle všech "crazy"-pravidel, přičemž bytová otázka je rozřešena neméně hladce jako svatba: aby novomanželé Kohoutovi mohli bydlit ve svobodárně spolu, musí si Vašek vzít Heleninu spolubydlící, dělnici Jarmilu. A ještě je tu otázka důležitého nákresu, který Kohout při posledním záchvatu ztratil a bez něhož není možno dokončit automat. Tento nákres najde inženýr po dlouhém bloudění ve známé vinárně, a nyní tedy zbývá už jenom svatba. Ani ta se neobejde bez překážek. Nejprve chybí na radnici jeden z ženichů, potom se ženich dostaví, ale uražená nevěsta zatím odjela do Poděbrad, a tak se obě svatby konají nakonec rovněž v Poděbradech..
Tak tedy vypadá ta naše nejnovější veselohra. Stačí si přečíst těchto několik řádek, abychom pochopili dvojí:
Za prvé, že alkoholismus v "Páře nad hrncem" není skutečným zlem, které by mohlo vážně ohrozit naše pracovní úsilí a které je proto třeba co nejenergičtěji potírat, nýbrž spíše jen slabůstkou, která se při prvním fouknuti rozplyne jako mráček na jasném nebi, přičemž má navíc tu dobrou vlastnost, že skýtá dobrou záminku ke všelijakým šprýmům.
A za druhé, že naše závodní rady nemají, jak se zdá, sobě rovna, neboť nejen že řeší obtížné úkoly, spojené s výrobou: podle "Páry nad hrncem" neváhají, ukáže-li se toho potřeba, konkurovat i sňatkovým kancelářím.
Jinými slovy, kdyby chtěl někdo zlehčit problém našeho boje proti alkoholismu nebo znevážit činnost našich závodních rad, sotva by si mohl počínat líp. Tím nechci autory "Páry nad hrncem" podezírat. Mínili svou věc dobře; ale protože se sebe dosud nestřepali měšťácké pojetí humoru a veselí a nepochopili že veselohra je jen jinou formou podání jinak vážného problému, vyšla jim veselohra jež je skrz na skrz včerejší - navzdory všem řečem o budování, soutěžení a zlepšování.
Nelze na několika řádcích vypočíst vše, čím se tvůrcové "Páry nad hrncem" zpronevěřili zásadám platným pro socialistickou veselohru. Bylo by třeba mluvit především o inženýru Kohoutovi: je to postava tak z gruntu nepravdivá, že jí neuvěříš nejen ty dobré ale ani ty její špatné stránky; bylo by třeba odmítnout tu typicky včerejší psinu, a jakou film líčí záležitost ztraceného a prý nesmírně důležitého nákresu; bylo by možno ukázat na Kohoutův a Vaškův byt, který i se svým likérovým barem by mohl sloužit za vzor měšťáckého procovství bylo by nakonec třeba odsoudit i takový nesmysl, jako je ten, že se tu dělnici zásadné projíždějí v Tatraplánech. Atd., atd. Zkrátka té maloměšťácké omáčky je tu tolik, že jí nakonec i poctivé sousto učiní nestravitelným.
Dodejme, že se v tomhle výtvoru marně pokouší o uplatněni talent i několika dobrých herců - a. jsme zhruba hotovi s názorem na tento film, který by mě1 být výstrahou. Nelze jedním okem vyhlížet socialistickou veselohru a druhý šilhat po maloměšťácké přízni, nota bene formou, která je skrz na skrz odkoukaná hollywoodským prodavačům únikového "humoru".
I neúspěchy mohou byt poučné, pochopíme-li jejich kořeny. Nechť je "Pára nad hrncem" varovným poučením, že jen radikální rozluka s manýrami včerejška pomůže české filmové veselohře překonat současnou krisi.

Autor/Zdroj: Žalman Jan/dobová recenze