FDb.cz > Paní Miniverová (1942) > Tisk

Paní Miniverová (1942)

Melodrama z prostředí domácí fronty, natočené jako demonstrativní morální podpora Velké Británie. Děj otevírá textový titulek: „Příběh středostavovské rodiny začíná létem 1939, kdy slunce zářilo na bezstarostné, šťastné lidi… Anglie, jež měla záhy zoufale bojovat za svůj způsob života i existenci samotnou." Válečný film bez jediné bojové scény!
Námětem (melo)dramatu Paní Miniverová se stal román Jan Strutherové, který sestavila ze svých novinových povídek z období 1938 a 1939. Scenáristé z něj čerpali prostředí a atmosféru předměstského života středních vrstev, také některé postavy a jejich charaktery, nikoli však zápletku filmu, jež je postavená na psychologickém teroru již probíhajících německých náletů na anglická města a venkov. Společnost MGM zakoupila v létě 1940 filmová práva. Producent Sidney Franklin počítal s Williamem Wylerem, třebaže ten byl smluvně svázán s nezávislým producentem Samuelem Goldwynem. Nemusel však Wylera nikterak přemlouvat, aby jeho nabídku přijal. Ten se považoval za „válečného štváče", jak se s nadsázkou označoval (obdařen židovsko-evropským původem), a bytostně nesouhlasil ani s izolacionistickou politikou vlády, ani s přeopatrným Hollywoodem. Točit hrané filmy-propagandu považoval za svatou povinnost. „Paní Miniverová byla zjevně míněna jako propaganda," potvrzoval později Wyler, „jak směrem k Anglii, tak i velmi adresně k americkému publiku." V Američanech měla navodit probritské sympatie idealizovaná podoba rodinného štěstí Miniverových a předměstského života vyšší střední třídy, s nimiž se Amerika mohla snadno identifikovat. Franklinovi vyhovoval Wylerův realistický styl, který byl založený na pečlivé drobnokresbě, respektu i pro nejmenší detail a na sklonu k uvážlivé epičnosti narace, stejně jako na nesmlouvavé autenticitě hereckých výkonů a schopnosti používat filmovou techniku v souladu s charakterem tématu. Tomu odpovídala i názorová souhra s kameramanem Josephem Ruttenbergem, jenž prosazoval motivované světlo, vyhýbal se zbytečné dramatičnosti stínů a překombinovaným kompozicím, jež se čím dál tím víc uplatňovaly v dobovém stylu filmu noir. Snímek Paní Miniverová byl celosvětově velmi úspěšný díky chytrým zvratům v zápletce, poukazujícím na paradoxní povahu válečných tragédií, lehké satiře britského třídního konfliktu a jemnému humoru, vzešlého ze spontánních situací při natáčení. Zisk se blížil téměř 9 milionům dolarů vůči jednomu a půl milionu nákladů. Hlavní podíl na úspěchu lze připsat ušlechtile humanistickému vyznění filmu, jenž korunuje závěrečný proslov faráře: „… neboť toto není jen válka vojáků v uniformách, toto je válka lidí, všech lidí, a proto musí být vybojována nejen na bojištích, ale i ve městech, vesnicích, v továrnách a na farmách, v domovech a srdcích všech mužů, žen a dětí, co staví svobodu nade vše."
Věroslav Hába, LFŠ 2013

režie:
William Wyler

hraje:

Greer Garson (paní Miniverová), Walter Pidgeon (Clem Miniver), Teresa Wright (Carol Beldonová), May Whitty (lady Beldonová), Henry Travers (pan Ballard), Reginald Owen (Foley), Henry Wilcoxon (vikář), Richard Ney (Vin Miniver), Clare Sandars (Judy Miniverová), Maria de Becker (Ada), Helmut Dantine (německý letec), John Abbott (Fred), Connie Leon (Simpson), Rhys Williams (Horace), Harry Allen (William), Frank Atkinson (hostinský), Frank Baker (policista), Guy Bellis (barman), Charles Bennett (mlékař), Billy Bevan (průvodčí), Ted Billings (host v taverně), Christopher Severn (Toby Miniver, nejmladší syn), Brenda Forbes (Gladys), Ottola Nesmith (prodavačka)

scénář:
Arthur Wimperis, George Froeschel, James Hilton, Claudine West

kamera:
Joseph Ruttenberg

hudba:
Herbert Stothart