Outsider

Daniel je prostě mimo. Na finančním úřadě se dozví, že za poslední čtyři roky vydělal v přepočtu sedm dolarů a že je to poněkud podivná situace. Z odpadkového koše vyloví prázdnou láhev, zajde si na pumpu pro pár deci benzínu, nalije je do svého mrňavého Fiatu 500 a odjede. O pár ulic dál špatně odbočí policistům přímo před nosem. Jejich výzvy k zastavení ale nevnímá, protože mu ve sluchátkách hraje Bachův Dobře temperovaný klavír.

Takhle to Daniel kope den za dnem. Přespává v pronajatém přívěsu na periferii Kodaně, občas si něco vydělá tím, že na zeď nasprejuje jméno nového milostného objevu některého ze svých známých, a zásadně neodkládá svá sluchátka. Peníze žádné nemá, ale přesto je přesvědčený, že oni ho o ně chtějí připravit; "oni" jsou pošta, dráhy, lidé z placených parkovišť, berňák... "Oni" jsou společnost a ta zřejmě funguje na úplně jiné vlnové délce než Daniel.

Jednou Daniel doprovází svého nejlepšího kamaráda Dědka do pekařství. Dědek chce udělat dojem na krásnou dívku za pultem, ale zpanikaří a uteče. Dívka se jmenuje Francesca, říká si Franc, teď je zrovna zcela pod vlivem psychedelických houbiček a nakonec je to Daniel, kdo ji musí odvézt domů a uložit. A i když to tak nejdřív nevypadá, je z toho láska. Dědek se s novým vývojem událostí smíří a soustředí svou energii na to, aby složil vytoužené zkoušky na fotbalového rozhodčího. Na rozdíl od Daniela totiž v životě potřebuje co nejvíc pevných pravidel.

Všechno vypadá na nejlepší cestě k happyendu, ale pak se teprve začnou dít věci. Franc otěhotní, Daniel za své sprejerské aktivity vyfasuje podmínku a veřejně prospěšné práce a soudce, který tímto vstoupí do příběhu, opustí svůj dokonale narýsovaný život. Franc začne být hysterická, Daniel prostě zmizí a i soudce se cítí naprosto vykolejený. Franc se opije, Daniel projde pouští a soudce je čím dál ztracenější. A Dědek před zkušební komisí neuspěje. Všichni stojí na křižovatkách svých osudů a nikdo jim nemůže pomoct s rozhodováním, protože jsou přece dospělí.

Ocenění: Edda (výroční islandská cena) 2005: nejlepší film, nejlepší režisér, nejlepší scénář, nejlepší hudba

Většina islandské filmové tvorby by před přelomovým rokem 1979 takřka neexistovala, nebýt mezinárodních (převážně severských) koprodukcí. Ačkoli dnes již můžeme hovořit o svébytném islandském filmu, přesto, s ohledem na ekonomické dispozice rozsahem malé kinematografie, vzniká mnoho filmů v produkční spolupráci různých zemí.
I proto můžeme snímek Outsider označit za dánský film natočený islandským režisérem: produkční zázemí bylo převážně dánské, ze stejné země pochází i většina herců, navíc děj filmu se odehrává v Kodani a jednoznačné určení také stvrzuje originální distribuční název, který je rovněž v dánštině (přeložit bychom jej mohli jako Dospělí, nutno však vnímat výrazně ironicky).
Nehledě ovšem na místo a podmínky vzniku, základní motivy a východiska filmu můžeme označit jako typicky káriovské. Opět se tu setkáváme s ústřední postavou mladého outsidera, který svůj status rozhodně nevnímá jako nějak ponižující. Mladík Daniel nemá práci a samotné takové představě se vysmívá. Po kodaňských ulicích se prohání v obstarožním fiatu a přiživuje se občasným sprejováním graffiti na zakázku. Jeho jednání charakterizují bezstarostnost, nezodpovědnost, až jistá nihilistická revolta proti stávajícímu establishmentu. Ovšem jen do momentu, než se seznámí s mladou prodavačkou v pekařství Franc.
Oproti snímku Albín jménem Noi (2003) prostupují v Outsiderovi jemnou melancholií prvky humoru. Takřka tragický úděl Noiho je vystřídán tragikomikou. Daniel je dítětem města, už ne tolik smýkaným projevy nevyzpytatelné přírody i z tradice se obrozující společnosti. Určitý pozorovatelský chlad také umocňuje do utlumených tónů laděný černobílý materiál. Nezbývá než letmý úsměšek při pozorování rebelie beze smyslu, která přitom většinou ztratí svůj důvod v momentě, kdy do příběhu vstoupí Láska. Ale ani potom to není žádná idyla. Jen nikdy nekončící peripetie, které vyživuje touha. Touha přežít, touha nebýt sám či sama.

Petr Pláteník, 36.LFŠ 2010

Černobílá nostalgická komedie islandského režiséra Dagura Káriho Outsider vypráví o lidech, kteří nezapadají do správného obrazu společnosti. Jsou prostě jiní. Vytvářejí si vlastní alternativní světy, či je hledají. – Mladík Daniel je dyslektik, do práce nechodí, je nezodpovědný, neplatí daně, odmítá jezdit hromadnou dopravou, ale má svůj vysněný svět, sbírku cédéček a nepostradatelného discmana. Setkání s dívkou Franc a její neplánované otěhotnění ho zaskočí a převrátí mu život naruby. Mladík musí řešit budoucnost, což je přesně to, čemu se dosud vyhýbal. Pravým Danielovým opakem je jeho kamarád Dědek, toužící stát se fotbalovým rozhodčím. Ten se snaží žít podle pevně daných pravidel, což se nakonec obrátí proti němu. Protipólem obou protagonistů je smutný a mlčenlivý soudce, který do příběhu moc nezapadá: bolestně prožívá krizi v osobním i v profesním životě. – Outsider je druhým celovečerním snímkem režiséra Dagura Káriho, jehož debut Albín jménem Nói (FP 9/2003) získal ceny na mezinárodních festivalech. Oba filmy si jsou podobné nezařaditelnými hrdiny, svérázným humorem, nápaditými komickými momenty či postavami (v Outsiderovi viz např. křehkou stařenku s motorovou pilou či statné fotbalistky), absurdními situacemi a věrohodným zachycením duševních a citových peripetií postav. Stejně jako v předchozím filmu, i zde se režisér postaral o hudební doprovod se svou skupinou slowblow. Původní dánský název Voksne mennesker znamená Dospělí lidé. Těch však ve snímku až tak moc není. - Režisér zvolil podle vlastních slov černobílý materiál (s výjimkou jediného překvapivého barevného vstupu) mj. proto, že díky černobílé mohli tvůrci zůstat nostalgičtí; ostatně jsou prý stejní jako jejich hlavní hrdina Daniel: zatímco lidé okolo nich tvoří součást reality, oni patří do snu. A věda tvrdí, že sny se zdají černobíle.
-kat-, Filmový přehled 2006/3