Osvobození Prahy

Dvoudílný film Otakara Vávry zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie. Líčí události z májových dnů 1945 v bývalém protektorátu kdy se německá vojska chystala učinit z české kotliny poslední baštu odporu proti vítězícím spojencům. Film byl natočen v roce 1976 jako poslední díl volné trilogie - DNY ZRADY - SOKOLOVO - OSVOBOZENÍ PRAHY. Vzhledem k době, kdy byly tyto filmy natočeny, jsou fakta HODNĚ TENDENČNĚ UPRAVENA, některé skutečnosti potlačené, a je hlavně glorifikována úloha komunistů v tomto dějinném období. Zajímavé jsou historické rekvizity a triky, které režisér použil při realizaci.

Pražské povstání vypuklo spontánně v sobotu 5. května (byť původní plán počítal s pondělní generální stávkou), kdy nadšení Pražané strhávali německé cedule a vyvěšovali české vlajky. Cílem mělo být vytvoření podmínek pro rychlé osvobození Čech a Moravy od německé nadvlády, zamezení zničení či vyloupení průmyslového potenciálu a minimalizace dalších válečných škod. Fanatičtí Němci však vraždili stále a nejen osoby v uniformách, ale i civilní obyvatelstvo, včetně malých dětí a starců.

Z napadeného Čs. rozhlasu se ozývaly zoufalé prosby: „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“ Reakce Pražanů byla spontánní - ozbrojení i neozbrojení lidé spěchali na pomoc.

Na území Čech a Moravy se však ještě nacházela miliónová Schörnerova armáda, která měla rozkaz udržet se v tomto prostoru co nejdéle. Povstalci si byli vědomi toho, že proti případnému německému útoku zvenčí nemají moc šancí, tak v noci z 5. na 6. května vyrostlo v Praze asi dva tisíce barikád. Jejich obránci měli k dispozici většinou pouze pušky, lehké kulomety, granáty a pancéřové pěsti. Proto jim přišla vhod pomoc od Vlasovců (Ruské osvobozenecké armády), kteří byli vyzbrojeni i těžkou technikou. Jejich zásah zabránil německé armádě rozdrtit povstání už v prvních dnech. První nápory Němců na sebe nenechaly dlouho čekat, německé tanky se začaly probíjet do města. Pražané bojovali i ve vnitřním městě s německou posádkou, přičemž nacisté se stále snažili zmocnit důležitých objektů. V noci ze 7. na 8. května se do bojující Prahy dostaly i některé partyzánské jednotky. V pozdních odpoledních hodinách byly zastaveny boje, jednotky Wehrmachtu podepsaly kapitulaci a byl jim umožněn volný odchod z Prahy. Příslušníci jednotek Waffen SS se však této dohodě nepodřídili a pod velením SS-Gruppenführera Carla von Pücklera, který byl velitelem těchto jednotek na území protektorátu, v boji pokračovali.

9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva. Začaly střety mezi jednotkami Rudé armády a poslední částí německých vojsk, které se nepodařilo z Prahy uniknout. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích.

Ačkoliv se nikdy nepodařilo zcela přesně zjistit počet mrtvých, uvádí se, že při bojích a na následná zranění zahynulo přes 1500 Čechů, 300 Vlasovců a kolem 1000 Němců. V bojích v Praze a nejbližším okolí zahynulo 692 vojáků Rudé armády, z toho 30 ve vnitřní Praze - tragická bilance posledních válečných dnů. Řada obětí byla pochována na Ďáblickém hřbitově.

Konec dubna a začátek května 1945: poslední týdny 2. světové války. Závěrečná část nákladného filmového projektu, který líčil události let 1938 až 1945 a byl koncipován jako umělecký dokument.