On se bojí

On se bojí (a já na jeho místě taky)
Ani bych neřekl, že je to horor, ale spíš   svérázná absurdní komedie pro otrlé. Film má   sice děj, který sjednocuje ústřední postava   muže jménem Beau (v podání geniálního   Joaquina Phoenixe), spíš lze tento snímek   popsat jako mozaikovitý příběh sestávající   ze čtyř volně navazujících dějství. Co se   ve filmu odehrává, nemá asi smysl popisovat -   snad jen to, že ústřední postava Beau žije   životem ztracence, kterého neustále něco   ohrožuje. Možná i proto má svého   psychoterapeuta (i když toho má dneska v Americe   každý), aby měl určitou berličku, že svůj   život prožívá správně a dobře. Aby v tom   měl jistotu, užívá předepsané prášky. Oni   tam vlastně prášky užívají úplně všichni   - vč. jeho psychoterapeuta. Tady už to začíná   zavánět svérázným humorem Ariho Astera - od   upozornění na výskyt jedovatého pavouka v   domě, kde Beau bydlí, přes psychofarmaka,   která je nutno zapít min. 2 dcl vody (jinak   hrozí hospitalizace příp. smrt), absurdně   podivný je i pobyt v domě svých   "zachránců", kteří ho srazili autem   a nyní o něj pečují. Následuje účinkování   v přírodním kočovném divadle, kde jako divák   si Beau zahraje i ústřední roli, aby pak   příběh zakončil v domě své právě zesnulé   matky, která vlastně zesnulá není a která je   možná zdrojem všech jeho psychických   problémů od dětství až do současnosti.   Nevím, zda Ari Aster šel někde v On se bojí do   hloubky, ale svérázný humor (pro někoho   možná trochu komplikovaný), parádní herecké   výkony i naprosto nepředvídatelný originální   děj jsou tím, co tento film vynáší (podle   mého soudu) až do závratných filmových   nebeských výšin.

PS: Možná jsem už trochu   pomalejší, ale klidně bych tuhle filmovou   lahůdku zkouknul hned znova (poprvé viděno   včera), abych poznal další nuance či roviny,   které mi na první shlédnutí určitě unikly.