Odvaha milovat

sladkobolný, rozvezlý a   vnitřně neuspořádaný se   zdá francouzský film odvaha   milovat, který se snaží   být jakýmsi filmem o filmu   či spíše filmem mapujícím   osudy konkrétních hvězd.   Jenže právě tato   promíchanost žánrů je   filmu odvaha milovat spíše   na škodu. Snímku chybí   jasný rytmus, který by mu   pomáhal udávat tón a   roztříštěnost dějových   os ústředních hrdinů   problém s dynamičností jen   prohlubuje. odvaha milovat je   tak filmem neskutečně   zdlouhavým, místy nudným a   možná i předvídatelným.   jediné, co snímku odvaha   milovat pomohlo dostat se z   šedi podprůměru alespoň do   zlatého středu světové   kinematografie jsou písně,   kterými je snímek obohacen.   melodie a pěvecké výkony   drží odvahu milovat nad   vodou a po jeho zhlédnutí   většina diváků zjistí,   že ony songy jsou daleko   silnější a nosnější než   celý film. pokud tedy film   odvaha milovat někomu   doporučit, pak především   všem milovníkům   francouzských šansonů a   nevtíravých melodií.