Občanský průkaz

Ondřej Trojan je režisérem „pouze" tří hraných celovečerních filmů, každý z nich se však po svém zapsal do historie (stranou teď ponechávám jeho rozsáhlou činnost producentskou, scenáristickou a hereckou, zejména pro divadlo Sklep). Pějme píseň dohola (1990) jako dnes už kultovní parodie na pionýrské tábory. Želary (2003) jako osudové drama z období protektorátu, které to dotáhlo až k nominaci na Oscara. A Občanský průkaz, přes nevlídné přijetí kritikou, jako jeden z nejpřesnějších, nejnezaujatějších a zároveň nejemocionálnějších obrazů husákovské normalizace poloviny 70. let.
Klukovská parta čtyř deváťáků se schází na kopci Cingláku, kde holduje alkoholu, rockové hudbě a srdečnému pohrdání konformním a ustrašeným světem dospělých. „Nejsme žádný tesiloví sráči," ujišťují se u příležitosti přejímání občanských průkazů, z nichž si vzápětí na protest proti 15. sjezdu Komunistické strany Československa vytrhnou stranu 15. Vypravěč Petr, zvaný Žába, stejně jako jeho kamarádi ovšem ani netuší, jak brutálně s jejich vlastními osudy i s osudy jejich rodičů a učitelů komunistický režim zacloumá. Ten se s příchodem „spřátelených" armád 21. srpna 1968 „ubránil" vlastní reformě a znovu nastolil atmosféru podlézavosti, slídění a udávání. To, co se klukům zdálo tak ubohé na jednání jejich otců a matek, prožijí teď na vlastní kůži, a to včetně poznání, „že tady nejde vo nic jinýho než vo holej život".
Rockový koncert kapely, kterou si chtěl klukovský čtyřlístek založit, je tak v závěru filmu už jen pouhou nostalgickou fikcí. Gestem vzdoru na konci mozaikovité story, která je jinak svědectvím absolutního zoufalství, společenského úpadku a marnosti vzpoury. Tentokrát bez přesmyku do humorné polohy, jak je to v látkách Petra Šabacha přirozeně zakódováno, ale se vší tíživostí a pravdivostí doby. Nevadí ani místy nesrozumitelné dialogy kluků a jejich ochotnická deklamace, film nakonec dosahuje až udivující přesvědčivosti a v postavě Martina Myšičky i nebývalé dojemnosti.

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Producent a režisér Ondřej Trojan ve svém třetím režijním opusu Občanský průkaz sází na jistotu, kterou v domácím prostředí představují literární tvorba Petra Šabacha, popisující nedávnou minulost, populární herecké tváře a žánr hořké komedie. Je ostatně spojen zejména jako producent s obdobnou tvorbou Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, který také pro něj volně adaptoval stejnojmennou Šabachovu předlohu. Mozaiku osudů čtyř adolescentů, jejich rodičů a učitelů má sjednotit osoba vypravěče Petra, jenž v pražské předměstské čtvrti prožívá s kamarády z devítiletky nelehkou pubertu v normalizační éře. - Zatímco většina filmařů se soustřeďuje spíše na konec 70. let (...a bude hůř) či 80. léta (Pupendo, Žiletky, Pouta, Kolja), Jarchovský s Trojanem si ze Šabachovy knížky (časově mnohem více „rozkročené“) vybrali léta 1974-1977. Mladistvý komentátor se logicky nezajímá o širší politické souvislosti, ale o jejich dopad na vlastní život, což tvůrcům umožňuje budovat nenápadnou paralelu mezi dospíváním hrdinů (sledovaných od deváté třídy do osmnácti let) a pomyslným postupným sebeuvědomováním české společnosti. Kluci, kteří nejdříve jen instinktivně vzdorují ustrašenému, pokryteckému postoji rodičů a pedagogů, jsou totiž ve finále připraveni k „vědoucnému“ životu v totalitě ať už v šedé zóně nebo v disentu. - Autoři nabízejí čtyři různé životní modely chování, spjaté s hlavními charaktery. Petrovu rodinu těžce poškodí nezdařený pokus o emigraci přes Jugoslávii, který ovšem vzpurnému mladíkovi pomůže najít vztah k opovrhovanému otci. Talentovaný Míťa je introvert, marně se pokoušející uzavřít se do světa hudby, a nadaný Aleš reaguje na okolní zvůli a kypící hormony svéráznou básnickou tvorbou. Nejvyhraněnější rebelskou osobností z party zůstává „proletář“ Popelka, jehož otce režim nedávno suspendoval z vedoucího místa na popeláře. Postoj každého z hrdinů tak formuje jiná situace, žádný z nich však nemá šanci rozvíjet se podle svých schopností a představ. – Protože však jde především o žánrový snímek, temné rysy doby i tragičtější události ze života hrdinů jsou záměrně spojeny s proudem zábavných historek. Film se obrací k pamětníkům, ale i k mladší divácké generaci, pro niž jsou zdůrazněny rysy tehdejší hudební subkultury a životního stylu, založené na pečlivých rešerších a působivé evokaci zahnívající atmosféry socialismu. Dílo se opírá také o autentické výkony naturščiků a o populární herce ve vedlejších rolích.
-ap-, Filmový přehled 2010/11