O perlové panně

„Od hradu k hradu prochází jen s písní a z dávných časů obrazy si vysní…“, nese se pod klenbami hradu Kudla dívčí hlas, jejž nikdo neslyší, jen starý rytíř se smutnýma, laskavýma očima Kornelius. Celé dny vysedává před obrazem černovlasé mladičké krásky, o níž pověst praví, že když pláče, kutálejí se jí po tváři pravé perly. Marně Kornelia zvou přátelé rytíři Žejdlík a Trumpeta k poháru dobrého vína. Kornelius žije jenom pro svůj sen. A ta touha ho vyžene z hradu do světa poté, co mu černý rytíř Caprián milovaný obraz ukradne. Má jen jediný cíl – najít živou perlovou pannu…
(Česká televize)

Nová pohádka Vladimíra Drhy O perlové panně je natočena podle původního scénáře spisovatele a básníka Pavla Šruta. Spíše než o klasickou pohádku jde o romantickou rytířskou baladu, jejíž dějová linie volně vychází ze Cervantesova románu o cestě dona Quijota za poznáním. – Ve Šrutově a Drhově verzi jsou ovšem Quijotové dva. Tím „klasičtějším“ je stárnoucí rytíř Kornelius (Jaromír Hanzlík), jenž ztratil paní svého srdce. Po roce marného hledání se zavřel ve věži svého hradu Kudla s obrazem ztracené manželky a čeká na zázrak. Obraz krásné dívky je jeho největším pokladem a zároveň příslibem, že se mu naplní sen po shledání. Z dobrovolného vězení ho nevytrhnou ani přátelé, rytíři Žejdlík a Trumpeta (Otakar Jirák a Jan Hartl), veselí kumpáni, kteří využívají Korneliovy pohostinnosti. Kornelius vyjede z hradu, teprve když mu černý rytíř Cyprián ukradne jeho drahocenný obraz. Na zloducha však nepůsobí krása portrétované ženy, nýbrž pověst, podle níž umí krásná paní plakat pravé perly. – Druhý „Quijot“, mladý komediant Vendelín (Filip Blažek), nemá ušlechtilý původ. Nechává se neomylně vést náhodou a svým snem. Do služby se chce dát jedině Lásce. Seznámí se s krásnou dívkou Lucií, již na rozdíl od přihlížejících měšťanů jeho kousky nepohoršují. Jejich láska musí překonat mnoho překážek, protože Lucie vypadá přesně jako Perlová panna z tajemného obrazu. – Po mnoha soubojích, bitkách a honičkách se na hradě Kudla koná šťastná svatba. Kornelius najde v Lucii dceru své dávné lásky a ve Vendelínovi zetě. – Pro realizaci složitého příběhu si Vladimír Drha vybral mnoho herců, kteří se objevili již v jeho předchozím snímku O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996). Vyprávění osciluje mezi stejně důležitými dějovými liniemi, provázanými několika styčnými body. Celek se tak rozpadá do tří poloh: poetické pohádky o Vendelínovi a Lucii, donkichotského příběhu rytíře Kornelia a akčního historického snímku. Poeticky moudrá poslání typu „Mladí lidé vidí očima, starší se naučí vidět srdcem a vzpomínkami“ ovšem povlávají filmem bez většího efektu a významu. – Koproducentem pohádky byla firma Tři bratři production, studio agentury K+K art. Nejspíše vlivem tohoto vkladu a nadšení tvůrců pro šerm a historické zbraně se romantická pohádka stala přehlídkou šermířských soubojů, hospodských rvaček a jezdeckých scén, jimiž vrcholí většina sekvencí. Přičteme-li ještě doslovné odkazy na blouznivé sny dona Quijota (které budou dětskému publiku zřejmě nepochopitelné), je zřejmé, že Drhův snímek není určen nejmenším divákům.

Zdroj: -rapl- / NFA (Filmový přehled)