Nonstop párty

Vystoupení nejzběsilejší skupiny rockové historie, jež později vešlo do dějin, Tonyho spolu s podobně naladěnými přáteli inspiruje
k založení platformy, která začne prosazovat právě se rodící hudební směr New Wave - nahrávací společnost Factory Records. Tony uvádí Sex Pistols a další kapely ve své televizní show. Sám vystupuje se skupinou Joy Division, která se po sebevraždě zpěváka Iana Curtise (Sean Harris) přejmenuje na New Order. Stojí u zrodu jednoho z nejslavnějších hudebních klubů světa - legendární Haciendy.

Výtržnosti, drogy a sex kdykoli a s kýmkoli, kdo vyznává punkovou revoluci: to je obraz manchesterské hudební scény od pozdních 70. do raných 90. let. Spontaneitu hudebního
i životního stylu, který se zrodil v garážích
a vyvřel v hnutí strhující svou temnou, výbušnou energií, však pozvolna devastuje módnost. Hudební byznys mění punkovou vzpouru ve výnosný obchodní artikl. A večírek, jehož konec vypadal být v nedohlednu, musí jednoho dne skončit.

Režisér Michael Winterbottom nabízí
s nostalgií i vášní originální "životopisný" snímek, který je svébytným mixem reality
a fikce.

Film získal British Independent Film Award 2002 a byl nominován na Zlatou palmu za režii na MFF v Cannes 2002.

Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí. Přesto se singl stane nejúspěšnějším „dvanáctipalcem“ všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Vystoupení nejzběsilejší skupiny rockové historie, jež později vešlo do dějin, Tonyho spolu s podobně naladěnými přáteli inspiruje k založení platformy, která začne prosazovat právě se rodící hudební směr New Wave - nahrávací společnost Factory Records. Tony uvádí Sex Pistols a další kapely ve své televizní show. Sám vystupuje se skupinou Joy Division, která se po sebevraždě zpěváka Iana Curtise (Sean Harris) přejmenuje na New Order. Stojí u zrodu jednoho z nejslavnějších hudebních klubů světa - legendární Haciendy.
Výtržnosti, drogy a sex kdykoli a s kýmkoli, kdo vyznává punkovou revoluci: to je obraz manchesterské hudební scény od pozdních 70. do raných 90. let. Spontaneitu hudebního i životního stylu, který se zrodil v garážích a vyvřel v hnutí strhující svou temnou, výbušnou energií, však pozvolna devastuje módnost. Hudební byznys mění punkovou vzpouru ve výnosný obchodní artikl. A večírek, jehož konec vypadal být v nedohlednu, musí jednoho dne skončit.
Režisér Michael Winterbottom nabízí s nostalgií i vášní originální "životopisný" snímek, který je svébytným mixem reality a fikce.
Film získal British Independent Film Award 2002 a byl nominován na Zlatou palmu za režii na MFF v Cannes 2002.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Komediální hraný hudební dokument nominovaný na hlavní cenu na MFF v Cannes 2002 má ve svém středu postavu Tonyho Wilsona, zakladatele nezávislé značky Factory Records a tanečního klubu Hacienda. Spolu s ním můžeme sledovat celý vývoj nezávislé hudební scény v britském Manchesteru od punkových let Sex Pistols až po soudobou taneční scénu.

Autor/Zdroj: /Febiofest


Nízkorozpočtový hudební film Nonstop party je vzpomínkou na sedmdesátá až devadesátá léta manchesterské hudební scény. Polodokumentárním způsobem ho natočil Michael Winterbottom (The Claim, Welcome to Sarajevo). Kamera, za kterou stál renomovaný Robby Müller (použil stejně jako v Trierově Tanci v temnotách digitální technologii), sleduje Tonyho Wilsona,televizního reportéra a moderátora, hlavní postavu filmu i tehdejší manchesterské hudební scény. Hudba je jeho druhým životem - organizuje koncerty tehdy začínajícím kapelám (Sex Pistols, Joy Division, New Order, Happy Mondays), produkuje je ve své nahrávací společnosti Factory Records, zakládá legendární klub Hacienda, posléze – jak se z alkoholu přechází na extázi - ho zavírá. Film je vzpomínkou na začátek punku, který je podle Wilsona „nejzásadnější hudbou od doby, kdy Elvis vstoupil do studií Sun", i ohlédnutím za počátky taneční scény. Film lehce připomíná Zelenkův Rok ďábla či Mňága – Happy end a ještě spíše připomíná fiktivní dokument o Beatles od Erica Idlea All You Need Is Cash. Reálné postavy v Nonstop party představují herci, kteří někdy ze své role vystoupí a komentují děj zvenku: „Scéna se nám do filmu nevešla, ale bude na DVD." Wilsona hraje excelentní britský komik Steve Coogan.Nonstop party nemá příliš velkou informační hodnotu, chcete-li se dovědět více o jednotlivých kapelách, spíše výborně přibližuje atmosféru doby a místa, vývoj od punku k houseu a lidi kolem manchesterské hudební scény.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Vystoupení nejzběsilejší skupiny rockové historie, jež později vešlo do dějin. Tonyho spolu s podobně naladěnými přáteli inspiruje k založení platformy, která začne prosazovat právě se rodící hudební směr New Wave - nahrávací společnost Factory Records. Tony uvádí Sex Pistols a další kapely ve své televizní show. Sám vystupuje se skupinou Joy Division, která se po sebevraždě zpěváka Iana Curtise (Sean Harris) přejmenuje na New Order. Stojí u zrodu jednoho z nejslavnějších hudebních klubů světa - legendární Haciendy. Výtržnosti, drogy a sex kdykoli a s kýmkoli, kdo vyznává punkovou revoluci: to je obraz manchesterské hudební scény od pozdních 70. do raných 90. let. Spontaneitu hudebního i životního stylu, který se zrodil v garážích a vyvřel v hnutí strhující svou temnou, výbušnou energií, však pozvolna devastuje módnost. Hudební byznys mění punkovou vzpouru ve výnosný obchodní artikl. A večírek, jehož konec vypadal být v nedohlednu, musí jednoho dne skončit. Režisér Michael Winterbottom nabízí s nostalgií i vášní originální "životopisný" snímek, který je svébytným mixem reality a fikce.

Autor/Zdroj: /mraveniště

Britský fiktivní dokument, jehož originální název odkazuje na píseň skupiny Happy Mondays, mapuje prostřednictvím kombinace hraných záběrů a archivních materiálů s až nakažlivě horečnatým entuziasmem tzv. manchesterskou hudební scénu v letech 1976–1992. Vypravěčem a (sebe)ironickým glosátorem, který se po celou dobu se svými postřehy, citacemi a vzletnými frázemi hudební publicistiky svěřuje přímo do kamery, je šéf nezávislého vydavatelství Factory a zakladatel klubu Hacienda Tony Wilson (skvěle ztělesněný Stevem Cooganem). – Život excentrického a narcistního reportéra manchesterské televize se zcela změní návštěvou koncertu punkové skupiny Sex Pistols. Pod jeho vlivem založí s přáteli Factory Records, u které v průběhu let nahrávají alba kultovní kapely jako Joy Division, New Order nebo Happy Mondays. Snímek rovněž zaznamenává vzestup i pád tanečního klubu Hacienda a zároveň je svědectvím o proměně hudebního průmyslu, v němž původní idealistické nadšence nahradili pragmatičtí manažeři. – Režisér Michael Winterbottom se při natáčení držel ve snímku citovaného výroku Johna Forda: „Když si máš vybrat mezi pravdou a legendou, otiskni legendu.“ Skutečný Tony Wilson, vylíčený jako sebestředný pozérský pop impresário, který se v každé situaci pokouší zachovat distingovanou tvář a přitom sám sebe bere „kurevsky vážně“, označil snímek za „sbírku naprostých nesmyslů a absolutní pohrdání pravdou“. Navzdory mísení fikce a reality je film nostalgickým a přitom zábavným, chvílemi až montypythonsky absurdním pohledem na pódia i do zákulisí možná nejvlivnější etapy rockové hudby v posledním čtvrtstoletí. Ve filmu nechybějí surreálné momenty (nálety holubů, zjevení UFO i „boha“), sebeshazující komentáře (skutečný zpěvák The Buzzcocks do kamery popře nevěru, jíž se v témže záběru dopouští jeho herecký představitel; opravdový Tony Wilson znechuceně okomentuje květnatou řeč své vlastní postavy apod.), ani „zcizující“ prvky (diváci jsou ubezpečeni, že z filmu vystřižená scéna bude určitě na DVD). Režisérovi se podařilo do filmu dostat všechny klíčové události a se smyslem pro dobovou autentičnost také inscenovat atmosféru rockových vystoupení i tanečních party (herečtí představitelé skupiny Joy Division se typově podobají reálným předobrazům a dokonale od nich odpozorovali gesta a mimiku; vynikající výkon odvedl především Sean Harris jako paranoidní Curtis). – Na digitální kameru natočené dílko, v němž se v dokumentárních vsuvkách mihnou snad všechny důležité skupiny punkové scény (The Clash, Siouxsie & the Banshees, The Stranglers…) docení zjevně ti diváci, kteří se v záplavě „informací“ již předem dobře orientují.
-tse- Filmový přehled 2003/2

Autor/Zdroj: -tse-/Filmový přehled