Noc svatého Vavřince

V toskánském městečku San Martino kněz spěšně oddává mladý pár – Corrada a jeho těhotnou milou Belindii. Svatebčané po neokázalém obřadu vyjdou z kostela a spatří Nicolu, který se nečekaně vrátil z německého zajetí. Doprovází ho vůdce partyzánů Bruno. Dozvídají se, že Němci celé městečko podminovali…

K natočení italského filmu Noc sv. Vavřince přiměly režiséry bratry Tavianiovy jejich vlastní autentické zážitky a vzpomínky na válečné roky, prožité v dětském věku v rodné toskánské vesnici. V umělecky působivém přetavení skutečných událostí vzniklo citově i myšlenkově silné kolektivní drama utečenců, kteří prchají z domovů obléhaných Němci. Film zobrazuje i ve vyhrocených situacích zcela svébytný ráz kraje, stejně jako typickou mentalitu jeho obyvatel, do jejichž vykreslení pronikl i osobní důvěrný pohled tvůrců jako někdejších přímých účastníků válečných událostí. Výtvarně vytříbená kamera Franka Di Giacoma, čerpající z obrazů starých mistrů, umocňuje pojednávané téma svou velkolepou obrazností. Na silném vyznění filmu se podílejí také neherečtí představitelé. Film Noc sv. Vavřince byl na 35. Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1982 vyznamenán Zvláštní cenou poroty.

Zdroj: ČT

Fim se odehrává ve válečném roku 1944 v Itálii, kdy se obyvatelé malého toskánského městečka obávají o svoje životy. Na rozkaz okupujících Němců jsou všichni shromážděni v místní katedrále. Zatímco zdejší farář ve slepé důvěře vyzývá obec věřících k uposlechnutí rozkazu, farmář Galvan kolem sebe shromažďuje lidi, kteří Němcům odmítají věřit. Tato skupina lidí se sama rozhodne vydat naproti blížícím se americkým vojákům. Ti obyvatelé, kteří zůstali podle rozkazu v katedrále, padnou za oběť německému útoku.

Před začátkem svého natáčení cestovali režiséři bratři Tavianiové po italském venkově a hledali ještě žijící svědky bojů na konci druhé světové války mezi místním obyvatelstvem. Svůj film natočili na základě výpovědí vesničanů. Použitím částečně pohádkových prvků při ztvárnění několika postav dosáhli režiséři bohatě členěného panoramatu lidských pocitů.

Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát. Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Modlili se, aby bůh zachoval jejich domy a oni se měli kam vrátit. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Možná to ale bylo jiné město. A třeba stále stojí i kostel se všemi jejich sousedy. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť.

Zdroj: Film Europe Media Company