Nenápadný půvab buržoazie

Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.

Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.

Ve francouzském a španělském znění s titulky.

Zdroj: ČT

Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Bunuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Bunuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.

Zdroj: Film Europe Media Company

Komediální dílo Luise Buňuela o třech manželských párech z lepší společnosti, kteří se marně snaží sejít na společné večeři, je považován za autorův nejlepší komediální snímek z jeho pozdního období. Film je vyprávěn s různými odbočkami, odbíháním od tématu, díky kterým blíže poznáváme postavy a jejich postavení. Buňuelovi bezesporu k vynikajícímu dílu dopomohlo také herecké obsazení, bez kterého by možná svého jediného oscara ani nedostal.

Satirické podobenství Nenápadný půvab buržoazie (1972) spadá do francouzského období známého španělského režiséra Luise Buñuela. V temně jiskřivém podobenství tvůrce opět uplatnil charakteristický pronikavý pohled na svět, osobitý smysl pro humor a volný styl vyprávění. - Šestice přátel, příslušníků společenské smetánky, usiluje o to, aby spolu dobře pojedla. Vždy však zasáhne „anděl přerušení“ v podobě nějaké vnější okolnosti, který jim v tom zabrání. Zlověstnost těchto přerušení se stupňuje a vrcholí v sérii „snů ve snu“, jež vyjadřují utajené úzkosti aktérů. Buñuel své duchovně vyprázdněné postavy představuje v jejich rutinních a opakujících se aktivitách. Zdánlivě rozmarná atmosféra vyprávění skrývá závažné varování před zlem, úsměvně vegetujícím pod zdáním „normálnosti“. Pod nádechem morality nalezneme sarkastické vyprávění o nebezpečí v nás samých.
Filmový přehled 2008/1

Nenápadný půvab buržoazie (1972) patří k nejpůvabnějším dílům posledního, "francouzského" období jednoho z největších režisérů světové kinematografie, Španěla Luise Buňuela. Je to temně jiskřivé jízlivé podobenství, v němž nalezneme vše, co Buňuel zosobňuje: nelítostný, ostře pronikavý pohled na svět, osobitý smysl pro černý humor, nezvykle svobodný vyprávěcí styl. - Film nemá příběh v obvyklém smyslu: představuje šestici přátel, příslušníků společenské smetánky, usilujících o to, aby společně dobře pojedli. Vždy, když se o to pokoušejí, zasáhne jakýsi "anděl přerušení" (bratr "anděla zkázy" ze stejnojmenného režisérova filmu z roku 1962), který jim v tom v podobě nějaké vnější okolnosti zabrání. Tato přerušení nabývají stále zlověstnějších podob a vrcholí sérií "snů ve snu", které se snad mohou zdát třem možným prota· gonistům příběhu a které vyjadřují jejich utajovanou úzkost ze smrti, ztrapnění a násilí a obavu z odhalení účasti v obchodu s drogami. Existenci svých postav Buňuel vyjadřuje s1edováním jejich rutinních aktivit (neustálé scházení se, prázdné úsměvy, ulpívání na banálních tématech rozhovoru, péče o zevnějšek), jež se opakují a obměňují, zpravidla třikrát. Pod úpravnou slupkou skrývají postavy bezradnost a duchovní i morální prázdnotu. Zdánlivě rozmarná atmosféra vyprávění skrývá závažný smysl podobenství: varování před zlem, úsměvně vegetujícím pod zdáním "normálnosti" a ukolébávajícím se pocitem nepostižitelnosti před strachem z odhalení. Pod lehkým nádechem Buňuelovy morality nalezneme sarkastické, nediskrétní vyprávění o nebezpečí v nás samých, které za těch osmnáct let, uplynulých od jeho vzniku, naprosto nezestárlo. Věříme, že uvedení Nenápadného půvabu buržoazie je počátkem zaplňování "černých děr" v naší distribuci díly světového filmového umění.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled