Nemocnice Britannia

Mick Travis chce získat v nemocnici Brittania senzační reportáž. Materiál mu pro ní nabídne profesor Millar, který chystá šílený experiment. V transplantačním centru se totiž pokusí o sestavení umělého člověka. Když postrádá při dokončení hlavu, použije Mickovu. Kameramana totiž zabili ve chvíli, kdy natáčel začátek operace. Travis není zdaleka prvním mrtvým v nemocnici sužované stávkami a demonstranty, kterým v jejich řádění nezabrání ani příjezd královny.

Závěrečný film Andersonovy satirické trilogie vznikl podle skutečných událostí, o kterých se režisér dočetl v novinách. Do třetice se setkáváme s hrdinou Mickem Travisem (Malcolm McDowell) tentokrát v roli podnikavého a zvídavého televizního reportéra, který společně s dalšími postavami tráví jeden den na oslavách 500. výročí luxusní nemocnice Britannia. Zatímco pozornost všech zaměstnanců se obrací k očekávané návštěvě královny matky, investigativní novinář se snaží zjistit okolnosti záhadného genetického projektu Dr. Millera. V nemocnici nic nefunguje tak, jak by mělo, je to jen obludné panoptikum, které chce za každou cenu vzbuzovat pocit normálnosti. Nemocnice je rovněž metaforou britské společnosti, zmítané různými neduhy, funguje jako organismus, kde se současně hlásají ušlechtilé myšlenky o demokracii a zároveň provádějí protilidské zvrácenosti. Anderson ve svém příběhu hravě a chvílemi i cynicky odkazuje na různé žánry filmu (např. hororová epizoda s šíleným lékařem Millerem), linii groteskního podobenství pak podporuje stylizované herectví. Malcolm McDowell tentokrát nevystupuje excentricky do popředí, ale stává se rovnocenným partnerem svých kolegů.

Zdroj: Film Europe Media Company

Filmem Kdyby... (1968), metaforickým pohledem na zkostnatělé anglické školství, uvedl režisér Lindsay Anderson na plátno postavu Micka Travise. Ve snímku Šťastný to muž! (1973) sledoval vstup svého "rebela bez příčiny" do života; Mick je zde moderním Candidem, vmanipulovaným konzumní společností až ke zničení vlastní svobodné vůle a zkonformění osobnosti. Potřetí se Anderson k Mickovi, ztělesňovaném Malcolmem McDowellem, vrátil v Nemocnici Britannia (1982). Zde však už není hlavním hrdinou, ale jednou z mnoha postav: televizním reportérem, který tajně pronikne do objektu nemocnice, aby natoči1 skandální reportáž o porušování 1ékařské etiky "šíleným vědcem" Millarem, pokoušejícím se sestrojit umělého člověka. - Uzavřený prostor nemocnice, v níž nic nefunguje, protože personál není ochoten dále dě1at svou práci a domáhá se nejrůznějších výhod, slouží režisérovi k vytvoření přesného symbolu Británie počátku 80. let; země zmítané konflikty s odbory, s přistěhovalci z bývalých dominií a terorismem. V konfrontaci s novými skutečnostmi se vyjevuje neudržitelnost tradičních pořádků. - Ani jediná z mnoha postav a institucí není ušetřena Andersonova sarkastického pohledu, demaskujícího jejich sociální role a obnažujícího jejich bezradnost i nízkost. Nečetné dobré úmysly se zvrtávají ve svůj opak, zatímco triumfuje brutální snaha staré pořádky na jedné straně udržet (vedení nemocnice), na druhé zničit (demonstranti před nemocnicí). - Andersonova pesimistická vize vyniká mrazivým černým humorem, ponechávajícím jen zcela nepatrnou naději samodestrukcí zachvácené společnosti. Nezvyklá šíře úvah i brilantní styl řadí film ke špičkovým dílům svého druhu.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled