Nedokončená symfonie

Dokument zpracovává záznamy lidových bouří, které roku 1971 procházely Amerikou a v nichž občané vyjadřovali svůj nesouhlas s intervencí ve Vietnamu. Současně si klade obecnější otázku, jakou roli hraje v demokratické společnosti organizovaný projev nespokojenosti. Na danou problematiku nabízí pestrý pohled, v němž propracovaná forma odpovídala neméně dobře zvládnutému obsahu.
Tomáš Hála
*****
Když byla v loňském roce na filmovém festivalu Sundance promítána Nedokončená symfonie (An Unfinished Symphony, 2001) , sjížděli se na ni lidé z dalekého okolí. Zmiňovaný dokument zaujal dvojí povahou svého tématu. Zpracovával záznamy lidových bouří, které roku 1971 procházely Amerikou a v nichž občané vyjadřovali svůj nesouhlas s intervencí ve Vietnamu. Současně si kladl obecnější otázku, jakou roli hraje v demokratické společnosti organizovaný projev nespokojenosti. Na danou problematiku nabízel divákovi pestrý pohled, v němž propracovaná forma odpovídala neméně dobře zvládnutému obsahu.
U vzniku filmu stál režisér Mike Majoros, který k jeho natočení přizval Bestora Crama, jenž si vzal na starost i produkci. Oběma se na studiích dostalo kvalitní průpravy, navštěvovali kursy klasika americké nezávislé dokumentaristiky Richarda Leacocka. Druhý z nich měl navíc zkušenost osobního prožitku, v mládí zakusil americko-vietnamský konflikt na vlastní kůži.
Majoros s Cramem vtiskli svému dílu řád tří vět (Svědectví, Demokracie a nesouhlas, Usmíření a odpovědnost), jejichž abstraktnost naplnili konkrétním sdělením. Nejpodrobněji zpracovávají událost z města Levingtonu ve státě Massachusetts, kdy v přesném časovém sledu popisují průběh demonstrace veteránů z jižního Vietnamu, jež se v inkriminovaném roce 1971 setkala s širokou podporou obyvatel. Když do jejího průběhu zasáhla policie a došlo na zatýkání, bylo v poutech odvedeno na 410 občanů, což je nejvyšší počet v historii tohoto státu na východě Ameriky.
Film zdařile spojuje nejrůznější prostředky zpracování; sami autoři jej označují za syntézu všech dosavadních postupů, s nimž přišli během své dvacetileté tvůrčí dráhy do kontaktu. Černobílé záběry jsou spojovány se záběry barevnými, vedle psaných titulků zní komentář či "voice over" zpovídaných osob. Často jde o úryvky z archivních materiálů nebo o nově natočené výpovědi přinášející současný pohled na tehdejší události (názory Howarda Zinna, emeritního profesora historie na univerzitě v Bostonu, aj.). Fotografie a statickou kameru střídají reportážně roztřesené obrazy, výjimkou nejsou ani záznamy, které ve zpomaleném tempu zdůrazňující patos dané situace. Autoři tohoto postupu využili zvláště v leitmotivu filmu, spojujícího pohled z letadla na bombardovanou vietnamskou krajinu s podmanivým ženským hlasem. Jde o úryvek z Goreckého Symfonie žalostných písní, jež tvoří k Nedokončené symfonii působivý, monumentalizující hudební doprovod.
Tomáš Hála; 28. Letní filmová škola

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


Mírové protesty v Americe 70. let - jakou roli hraje v demokratické společnosti občanská neposlušnost?

Autor/Zdroj: /Kino AERO