Muž, který stoupl v ceně

POZOR SPOILER!

Ve vinárně je poslední volná židle. Kdo si na ni sedne? Je to obyčejný člověk, pan Benda. Bohužel se toho večera s ostatními tak opije, že si druhý den nepamatuje vůbec nic. I v práci, totiž v ničírně bankovek, je z toho nemocen. Hodlá si třídenní nepřítomnost nadpracovat, což slíbí svému nadřízenému - vrchnímu účetnímu. Toho pak na oslavě nechtěně shodí do jakési šachtice. Doma jej vyhledá muž, kterého Benda nezná. Později vyjde najevo, že je to malíř a že mu na záda udělal obraz. A kdyby se tento malíř nezabil v autě, asi by se nic nedělo. Ale tím pádem se stal slavným a to zcela mění situaci. Jeho tvář se tiskne na známky, jeho kresby v hospodě na WC jsou zachraňovány a kradeny. Nu a pan Benda se v tuto chvíli stává velmi slavný a také velmi drahý. Je převezen na výstavu ve stejném voze mezi ostatními obrazy. Může jít kam chce, ale obraz musí zůstat na místě. A vůbec, je on obraz a ten přece nemusí ani jíst. Pokud Benda galerii opouští, hlídač hlásí automaticky krádež. Za což je mu spíláno od ředitele, a tento je následně propuštěn. Ten ředitel, ne ten vrátný. Nový ředitel dá příkaz, aby pan Benda v galerii stál, protože jinak se obraz ničí. Probíhá soud, kde se má rozhodnout, zda Benda má platit galerii, nebo ona jemu. Nakonec to dopadne tak, že Benda má povoleno krást a všichni mu musí pomáhat. I přesto končí Benda – obraz v policejní cele, kam se probourají dva muži na útěku. Benda i jeho hlídači se přidávají. Pak chce Benda spáchat sebevraždu. Jenže to zase nechtějí ti ostatní…

Režisér Jan Moravec má na svém kontě jediný celovečerní projekt – absurdní komedii, kterou podle vlastního scénáře spolurežíroval se zkušeným kolegou Zdeňkem Podskalským v roce 1967. Nešťastným hrdinou vyprávění je úředník Benda pracující v ničírně peněz, který si nechá jedné noci v opilosti vytetovat na záda obraz od jistého malíře. Po umělcově smrti se Benda stává majetkem galerie, protože odborníci „dílo“ prohlásí za nejlepší malířův obraz. Propadá se stále hlouběji na společenském žebříčku, kvůli zajištění rodiny začne dokonce krást. Galerii totiž nejde o jeho život, ale pouze o obraz, jehož je nositelem… Anekdotický příběh aspiruje na podobenství o společnosti, jež si ve jménu neživých hodnot neváží lidského jedince. V rolích manželů Bendových se v neprávem zapomenutém snímku objevili Jozef Kroner a Jaroslava Tichá.

Zdroj: NFA

Je známou pravdou, že v základu anekdotické nápady se nemají zbytečně protahovat. To platí rovněž pro tento film, který rozvíjí oblíbené schéma - často zužitkovávané, mimo jiné i ve francouzské komedii Tetovaný - - líčí, v jakých obtížích se ocitne člověk, jenž si nechal na záda vytetovat kresbu malíře, jenž se až po své smrti stal nenadále slavným. Nebožák se tak stává jakýmsi chodícím obrazem, jehož cena neustále stoupá. Navíc se o hrdinu zajímá stále více lidí, jejichž úmyslům lze jen stěží důvěřovat. Režisér Jan Moravec, jenž si napsal i scénář, se opírá zejména o hereckou složku, která vnáší nejvíce spontaneity.