Můj život beze mne

Film režisérky Isabel Coixet vypráví příběh 23leté Ann (S.Polley), milující manželky a matky dvou dcer, která se jednoho dne dozvídá od svého lékaře krutou pravdu – je smrtelně nemocná a zbývá ji jen pár týdnů života. Ann nechce způsobit svým blízkým zármutek a rozhodne se nést svůj osud v tajnosti. Ten kousek života, který ji zbývá chce prožít s velkou chutí. Dohnat vše co zanedbala, smířit se s lidmi, se světem…

Scénář vychází z literární výpovědi Nanci Kincaid PRETENDING THE BED IS A RAFT.

Na filmovém festivalu v Berlíně film obdržel speciální cenu Art House Cinemas.

Ann je 23 let. V 17 letech se vdala, má dvě malé děti, manžela, který je většinou nezaměstnaný, matku, která nenávidí celý svět, otce, který je už deset let ve vězení... Pracuje jako noční uklízečka na univerzitě, kam nikdy nebude moci chodit ve dne. Bydlí v karavanu na zahradě své matky, na kraji Vancouveru. Tato existence se zcela změní po prohlídce u lékaře, který jí vyměň maximálně tři měsíce života. Od toho dne Ann paradoxně objeví chuť žít. „Nakonec zjistíš, že tvůj celý život byl jen sen a teď se probouzíš..." Aniž by svému okolí přiznala diagnózu, rozhodne se Ann sepsat seznam toho, co musí stihnout před svou smrtí. Těchto deset přikázání začne okamžitě naplňovat: „Několikrát za den říci mým dcerám, že je miluji. Najít Donovi jinou ženu, kterou by měly holčičky rády. Nahrát holčičkám vzkazy k narozeninám pro každý rok jejich života. Navštívit tatínka ve vězení, fiíkat, co si myslím. Milovat se s jinými muži, abych věděla, jaké to je. Dosáhnout toho, aby se do mě někdo zamiloval..."
38. MFF Karlovy Vary

Film režisérky Isabel Coixet vypráví příběh 23leté Ann (S.Polley), milující manželky a matky dvou dcer, která se jednoho dne dozvídá od svého lékaře krutou pravdu – je smrtelně nemocná a zbývá ji jen pár týdnů života. Ann nechce způsobit svým blízkým zármutek a rozhodne se nést svůj osud v tajnosti. Ten kousek života, který ji zbývá chce prožít s velkou chutí. Dohnat vše co zanedbala, smířit se s lidmi, se světem…

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Anglicky mluvený španělsko-kanadský film scenáristky a režisérky Isabel Coixetové Můj život beze mne se s málokdy vídaným taktem, s citem a s nevšední upřímností zabývá tragickým tématem umírání. Popisuje poslední týdny života třiadvacetileté ženy, která se nečekaně dozví, že má rakovinu v neléčitelném stadiu. Mladá Ann však nepodlehne depresi. Rozhodne se naplno prožít zbytek života a zároveň se postarat o své blízké i po své smrti. Odmítne umírat v nemocnici a nikomu neprozradí svůj stav. Dále pečuje o malé dcery i o milovaného manžela Dona. Dokonce i dále chodí do práce. Prožije krátký a něžný vztah s osamělým mužem (aby poznala někoho jiného než jen svého manžela) a zároveň hledá a snad i najde ženu, která by ji později mohla rodině nahradit. Všem svým blízkým zanechá nahrané kazety, v nichž se jim vyzná ze svých pocitů a zároveň se je snaží povzbudit. – Ann sice pracuje „jen“ jako noční uklízečka na univerzitě, navzdory svému mládí a nelehkému údělu (první dítě se jí narodilo v sedmnácti) je však vyzrálou inteligentní a nevšední osobností. Žije sice v chudých poměrech, ale rozhodně nepodléhá všeobjímající konzumní společnosti (brání před ní i své dcerky) a je spokojená se skromným lidským štěstím; tím se liší od své zatrpklé stárnoucí matky. Zároveň z ní neustále vyzařuje nenápadná vitalita a zvláštní něžná citlivost. – Snímek vychází z povídky americké spisovatelky Nanci Kincaidové Předstírám, že postel je vorem ze stejnojmenné knihy. Opírá se zejména o hlavní postavu ve vynikajícím podání kanadské herečky Sarah Polleyové (známé mj. z děl Atoma Egoyana). Proto je také děj provázen Anninými vnitřními monology. Na malém prostoru se však uplatňují i hrdinčini partneři: milující muži Don a Lee, její matka a otec, kolegyně Laurie a sousedka Ann v podání Leonor Watlingové, která hrála Alici v Almodóvarově filmu Mluv s ní. (Ostatně Pedro Almodóvar a jeho bratr Agustín jsou výkonnými producenty snímku.) Realisticky laděné vyprávění se odehrává v deštivém Vancouveru, především v nočních hodinách. Nevlídné prostředí pustých ulic, prázdných veřejných prostor, nemocnice nebo univerzity dodává realistickému vyprávění zvláštní atmosféru. Tvůrci se zdárně vyhýbají citovému vydírání či sentimentalitě, ale zároveň téma přece jen odlehčují akceptovatelnou idealizací (zejména bezproblémového života mladé rodiny).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2003/9,

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled