Mravenci nesou smrt

V novém kriminálním filmu MRAVENCI NESOU SMRT vítáme dílo, které se naplno zaměřilo na problém narkomanie. Drogy se našemu státu nevyhýbají, i přes naše hranice vedou „mravenčí“ stezky pašeráků a obchodníků s narkotiky, vlákna tajné distribuční sítě. Úvodní scéna nás zavede na samotný konec takového řetězu: do zbědovaného příbytku, osvěcovaného jen svíčkou, kde lidská troska, propadlá drogám, je stále více vtahována do zhoubné oscilace mezi opojnými halucinacemi a mučivým peklem při vzrůstající potřebě nové dávky.

Děj vychází ze situace, kdy kriminalisté již odhalí tranzit vedoucí do našeho lázeňského města s čilým cizineckým ruchem. I poté však musí překupníky trpělivě sledovat; dokud nevědí o všech osobách kupujících drogy, nemohou ohrozit jejich životy zadržením zboží a předčasným zatýkáním. Ani když pašerácká organizace, tušící prozrazení, začíná své distributory likvidovat, ani když se pracovníci Bezpečnosti dostávají do konfliktu s rodiči narkomana, který požívání drog zaplatí životem.

Film můžeme považovat za úspěch ve stálém hledání soudobého tvaru kriminálního filmu, protože tentokrát se podařilo akční, napínavý příběh skloubit s palčivým a varovným tématem. Veškeré honičky, šarvátky, přestřelky mají hnací motor: zabránit lidskému utrpení a zastavit nákazu, plodící další a další zločinnost To znamená i postavit se proti profesionálním zločincům, nebezpečnějším, než bývají zloději aut či vykrádači chat.

Tvůrci filmu nejsou na tomto poli žádnými nováčky; scenárista Vojtěch Měšťan dokázal v žánru pokaždé zamířit progresivním směrem, ať už to byla Noc klavíristy, Pumpaři od Zlaté podkovy či Smrt stopařek. A zasloužilý umělec Zbyněk Brynych, který nás do lázeňského dějiště zavedl už ve svém starším snímku Transit Carlsbad, má za sebou kriminální příběhy Stíhán a podezřelý a Kdo přichází před půlnocí. Scénář (ne-li už původní román Vladimíra Vítka) vytvořil předpoklady pro strhující děj a dá se říci, že redukcí dialogů a pozměněním některých scén bylo dílo dovedeno do ještě zdařilejší podoby. Náhlé zvraty i „falešná leknutí“, vrhání nožů ani zlověstné scenérie tu nejsou lacinými efekty, je to zásluhou už zmíněné šťastné syntézy tématu a akce i přičiněním dalších složek filmového výrazu, ať už je to práce s detailem, nebo hudební ztvárnění (u kritických narkomanských scén prohlubuje stísněný pocit i užívá kontrastu). Herecké výkony jsou zde obohaceny dobrou kaskadérskou průpravou (pod vedením Jaroslava Tomsy).
Problémem zůstávají některé promluvy jednajících postav, které sice obsahují nezbytné informace pro orientaci v ději, ale působí tím často strojeně. Týká se to především obou „šéfů“: náčelníka kriminálky Kořána a pohlavára pašerácké organizace Marcela, sídlícího za berlínskou zdí. Výroky typu „Narazili jsme na profesionála“, „Někdy má to naše povolání i stinné stránky“ nebo „Mám zprávu, že ten zabiják je Barták“ dovedou zase zesměšnit nastolenou vážnost situace a mohou vést přinejlepším k tomu, že i česká krimi se jednou dočká svého Limonádového Joea. Je-li už řeč o „zabijákovi“ – stále jej bohužel neumíme zobrazit jinak než v kožené bundě a v černých rukavicích. A je už stereotypem až pohodlností, když jednostranně obsazujeme Jana Přeučila, kdykoliv do děje potřebujeme individuum s „mrazivým hlasem“. Volací znak ve služební vysílačce – Pyramida volá všechny vozy! — má v sobě poplašnou naléhavost i určitou grotesknost, když zároveň vidíme, jak „sám podplukovník Kořán“, v čele stíhacího sboru, v líté jízdě pronásleduje prchajícího zločince a znečistí si sáčko, uhelným prachem. Ale abychom byli k této postavě spravedliví: Josef Vinklář i zde dokáže modelovat plasticky a přiblíží nám kriminalistu, který nese zátěže odpovědných rozhodnutí, prodělává pracovní nápor ve dne v noci a denně má před očima lidské tragédie, které provázejí jeho profesi.

Film jako celek představuje velmi dynamický, dramatický útvar, nechtěnou komičnost některých situací mu proto snad i odpustíme. Závěrečnou scénou dokáže dovršit své sdělení — SNB není sborem supermanů, ale pracuje jako sehraný tým: zastupuje společnost, která se brání...

Mlíkovský, Martin. Pyramida volá všechny vozy. Scéna. 1986, roč. 11, č. 7, s. 5.

POZOR SPOILER

Mladík Petr se svíjí v křečích - má „absťák“. Jeho přítelkyně Klára se tedy vydává na lup s kamarádem. Po loupeži se staví u kuchaře a berou od něj dávku.

Na benzínové pumpě se schází paní Krausová a muž. Nenápadně. Baví se o zásilce drog. Zásilku přebírá Jan Železný a tomu má také předat obálku.

Policisté „vyrobili“ z kriminalisty Toma dvojníka Železného. Toho pravého zastavují dopraváci a zdržují ho. Tom zatím přebírá od Krausové obálku. V ní je lístek s nápisem PO-26.-22.00. Ten kriminalisté upraví, totiž posunou čas o dvě hodiny. Takto upravený lístek si od kriminalistky Barbary, která nahradila Krausovou, bere již pravý Železný. Také droga je nahrazena sáčky, ve kterých je pančovaná droga. Feťák Petr umírá a Klára s kamarádem od mrtvoly utečou. Předání pančované drogy se vůbec nelíbí Marcelovi, to je muž v cizině, který vše vede. Posílá do Československa najatého zabijáka. Jenže hlavní vyšetřovatel, podplukovník Kořán, to tuší. Jako první je sejmut distributor masér Černý. Kriminálka přijíždí pozdě, ale masér ještě žije. Je ihned odvezen do nemocnice. Ovšem moc toho nepoví. Jako druhý je zabit vrhač nožů. Železný dostane strach a jde se udat. Začíná velká zatýkací akce. Sbírají se i ti nejobyčejnější narkomani. Najatý vrah Barták mezitím zabíjí zcela nevinného řidiče a ukradne mu dodávku. Veze limonády k další oběti. Netuší, že zde již kriminálka nasadila své lidi. Dochází k přestřelce a divoké honičce…

Kriminalisté připravují rozsáhlou akci k dopadení celé sítě překupníků a pašeráků drog. Jedním z významných členů zločinecké organizace je elegantní Eva Krausová. Ani příslušníci české bezpečnosti netuší, že je ve skutečnosti pracovnicí naší kontrarozvědky. Díky ní policie získává přehled o pašerácké síti. Dokud ale nevědí o všech osobách, které v případu figurují, nemohou ohrozit životy tajných policistů zadržením zboží a předčasným zatýkáním. Jejich přítomnost však nezůstane dlouho utajena a šéf pašerácké bandy vyšle do Československa nájemného vraha, který má za úkol zneškodnit všechny zúčastněné osoby...

Zdroj: Nova

Problematiku drog nemohla věčně ignorovat ani československá kinematografie. Podle stejnojmenného románu Vladimíra Vítka (pseudonym důlního inženýra Vladimíra Popova) tak vznikl kriminální snímek, jehož režie se v roce 1985 ujal zkušený Zbyněk Brynych. Autor scénáře, Vojtěch Měšťan, na základě svých zkušeností s kriminálním žánrem (mj. Smrt stopařek /1979/) vystavěl zápletku kolem mezinárodní narkomafie, jejíž zlotřilé činnosti se pokoušejí úspěšně zabránit příslušníci československé kontrarozvědky. Největší hrozbu pro úspěšný zátah proti překupníkům a konzumentům drog představuje mezinárodní zabiják Barták (Rudolf Jelínek), poslaný do Čech, aby zlikvidoval všechny spolupracovníky… Společensky angažovaný snímek si dodnes získává diváckou pozornost řadou nevěrohodných, nechtěně komediálních situací.

Zdroj: NFA

Kriminální film věnovaný podle úvodního titulku těm, kteří bojují proti šíření zla narkomanie. Je vrchovatě naplněn napětím, rvačkami, honičkami v automobilech a přestřelkami, v nichž pracovníci Bezpečnosti nejen svou rozvahou a zkušenostmi, ale i odvahou a často s nasazením vlastních životů vítězí nad "mravenci nesoucími smrt" - mezinárodními pašeráckými gangy, překupníky a distributory drog.

Autor/Zdroj: /Popis