Mláďata

The Brood je traumatizující   a značně schizofrenní drama   rozchodu Noly a Franka   Carvethových, jejichž   střety nabývají na   intenzitě při boji o dceru   Candy. Nola ovlivněna   psychoanalytikem Raglanem v   jehož péči se nachází   začne projevovat své emoce   natolik reálně: živena   právě tou hlubokou   nenávistí a zlobou k   manželovi. Následkem těchto   stavů – zplodí   bezpohlavní trpasličí   nestvůry – vražedná   monstra svého běsnícího   podvědomí. Franka je možné   vidět buď v pozici   bezbranné přihlížející   loutky, nebo také jako   spouštěč všech   následných tragických   vražd, které je možné   vnímat i jako otevřenou   zpověď samotného   Cronenberga procházejícího   tou dobou rozvodovým   řízením. Vrcholný   prožitek psychologického   děsu a tělesné hrůzy   dostává tímto šokující   rozměr.

Opět kvalitní Cronenberg
Na tomto díle je v rámci   Cronenbergovy tvorby znát   razantní přechod k obrazové   kvalitě. Samozřejmá jsou   režisérova obvyklá témata   mutace, psychologie,   lékařského experimentu.   Herecké výkony byly slušně   ohlídány, stejně jako   hudba. Od tohoto díla se   Howard Shore stává   Cronenbergovým dvorním   skladatelem. Základní   námět je místy   pobuřující, ale to už by   nebyl D.C.

Ještě než se stačil   Cronenberg proslavit jako   úchylný experimentátor,   kterého zajímají   všelijaké lékařské pokusy   a fyzické proměny (nebo   spíše deformace) člověka,   natočil tento slabý ale   chvílemi působivý horor o   dětských mutantech, kde si   všechny tyto aspekty   vyzkoušel pohromadě.   Popravdě snímek moc   hororový není a nějaké   gradace se dočkáme až na   konci ale přesto film nenudí   a závěrečný   "porod" je lahůdkou   pro všechny gore úchyláky.

Zbytečné scény s narušenou   babou, tydle vykecávačky mi   vždy lezou krkem. Ale i jinak   je to děsně statické, mimo   dvou napadení v první   hodině jsem mohl klidně   chrápat. Deset minut   „akce“ na konci to nijak   nevytrhlo. Takže pro mne   nudná a ukecaná volovina s   nesympatickými herci. Děsně   jsem se nudil.