Mississippi Masala

Mississippi a komunita   afrických a indických   přistěhovalců. Snímek na   pozadí politických a   rasových problémů   přináší příběh lásky   mezi indickou dívkou a   Afroameričanem. Vlastně je   to celé v duchu klasického   snímku ´Hádej, kdo přijde   na večeři´ (1967), jen s   jiným příběhem. Druhý   snímek indické režisérky   Miry Nair, která tak   potvrdila svůj režisérský   talent. Jejím přičiněním   je indická kultura na   americkém kontinentě   představena tak, jak snad   ještě nikdy. O toleranci   mnoha kultur a ras se na   přelomu osmdesátých a   devadesátých let natočilo   poměrně hodně, ale v jádru   věci na poli politickém.   Tady je myšlenka o nutnosti   tolerance a respektu vedena   přes romanci, o které se   již v oné době říkalo,   že je to ten správný recept   na budoucnost. Na barvoslepou   lásku. V dnešní době   vidíme, že to takový   Netflix nebo Disney Channel   dotáhli do patřičné   dokonalosti. Kromě rozdílné   kultury se samozřejmě   projevuje i rozdíl rasový. I   když jak zamilovaný   Afroameričan říká, odstín   její pleti není o moc   rozdílný než ta jeho.   Příběh má skvostnou   výpravu a scénář je   zpracován tak, že vše lehce   z daných událostí vyplyne.   A to je nejzásadnější. V   ničem se netlačí na pilu,   nic se násilně nevynucuje.   Tudíž je to o dost   přijatelnější k   zamyšlení. Romantickou   šablonu však dějový vývoj   postrádá a je to také   dobře. Jde o překonání   překážek, a ne ledajakých,   a zamilovaný pár si s tím   musí poradit sám. Snímek   tedy patří mezi rasové   normalizační agitky, který   musí končit patřičně a   naprosto okázale.