Memento

Pokud mezi současnou hollywoodskou špičkou existuje autor, který se nebojí míchat narativní vzorce a vytvářet nové bizarní modely vyprávění, je jím Christopher Nolan. Právě Memento stojí na počátku jeho nekončících her, které dále rozváděl i ve sci-fi Počátek (Inception, 2010) či Interstellar (2014).

Příběh Leonarda se Nolan rozhodl vyprávět netradiční formou od konce po začátek, pomocí série jednotlivých sekvencí, které na sebe nepřímo navazují. Obrácenou strukturou vytváří nečekané pointy a zvraty, které by v lineární naraci nebyly možné. Divák je neustále podrobován zkouškám, jak má film vlastně číst a co se v něm děje. Mentální procesy při sledování takového snímku tak mnozí teoretici začali srovnávat s principy her, čímž vznikl nový filmový subžánr – puzzle movies.

Nolanův puzzle film je postavený na zmatení. Každý dílek obsahuje záměrně neúplnou informaci. Divák si musí domýšlet, co scéně předcházelo, vytvářet si vlastní imaginární větve celého příběhu. Díky této záplavě dílčích úvah se dostává do zápalu (v herní terminologii flow) velmi blízkého hraní počítačových her.

Memento připomíná herní zážitek i díky Leonardově obsesi v poznámkách a mapách, které si kreslí nad svou postel, ty nejdůležitější si pak tetuje přímo na tělo. Podobně jako v herním žánru adventur hlavní hrdina také interaguje s různými předměty (zrcadlo, klíč, láhev apod.), aby se v příběhu posunul o kousek dál. Stejně jako hráč ve hře, i Leonard však předměty často používá špatně. Zkouší přijít na možné varianty, jak objekty souvisejí s jeho pátráním, ale nezřídka končí ve slepé uličce.

Ač Christopher Nolan evidentně miluje netradiční vyprávění, prvotní idea na puzzle film vzešla od jeho bratra, spisovatele a scenáristy Jonathana. Oba jsou tak dodnes považováni za tvůrce, kteří díky Mementu americký film na počátku milénia pomyslně posunuli na další level.

Ondřej Moravec
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Ke staré budově přicházejí dva muži. Vevnitř muž jménem Leonard toho druhého zastřelí. To proto, že to měl napsáno na jeho fotografii.
Leonard – Lenny má problém s krátkodobou pamětí. Jen od jisté doby, nyní si pamatuje jen velmi málo a proto si musí všude psát poznámky. Má je i po těle. Z poznámek vyčte, že má zabít muže na fotce. Proto to udělal.
Z poznámek na těle také zjistí, že mu zastřelený muž zabil a znásilnil manželku. Muž se mu představil jako Teddy, ale jmenuje se John G.
Lenny se setkává s Natálií a s člověkem kterého zastřelil. S tímto se setká ještě později, vícekrát. On se mu snad snaží i pomoci, tvrdí, že jej Natálie naveze do potíží, což se projeví např. tím, že Lenny nalezne ve svém pokoji zbitého muže. Spojitost s Natálií jistě nějaká je, zvláště když ona později tvrdí, že ji tento muž zbil. Ovšem, postupně se ukazuje, že je vše naprosto jinak. Kořeny sahají do minulosti, kdy Lenny dělal pro pojišťovnu a řešil případ muže se stejnou chorobou, jako má on sám. Snad proto existuje možná báchorka o tom, jak jím odmítnutý klient píchá stále dokola své ženě inzulin. Je to fakt? Je to smyšlenka?? Kdo je vlastně Lenny sám????

Začne to fotografií a vzkazem na ní: "Zab ho!" A od té chvíle se odvíjí tajemný a drsný příběh Leonarda. Jeho žena byla napadena, zavražděna a on si skoro nic nepamatuje. Jeho krátkodobá paměť je pryč. Leonard se ale musí pomstít. Okamžitě jde po vrahovi. Aby nějak kompenzoval výpadky paměti, všechno si fotí, cvaká spouští na svém Polaroidu jako blázen a podstatná fakta si nechává tetovat na tělo. Story je vyprávěna zvláštním způsobem. Každá důležitá filmová scéna končí tam, kde předchozí začala, a tak musíme být pozorní, abychom ten zvláštní propletenec dějů a potkávajících se postav dobře vnímali. K hlavnímu hrdinovi se přidávají další - ukecaný Teddy a barmanka Natalie. Všichni jsou s vraždou nějak propojeni. Ale pořád se nám do mysli vnucuje klíčová otázka: Je skutečně vrahem John G, jehož jméno má Leonard vytetováno na prsou?.

Ztráta paměti a záhadná vražda? Mysteriózní příběh " Memento " je výbornou příležitostí pro brilantní hereckou práci Guy Pearce (Krvavá volba, L.A.Confidential). Zdařile mu nahrávají Carrie-Anne Moss (Čokoláda, Matrix) jako barmanka a Joe Pantoliano (Matrix) v roli Teddyho. Vzrušující je i způsob filmového vyprávění. Nekonvenčním způsobem rozplétá tenké předivo lidské psychiky, smysl dění a přesuny v čase. Divák nebude ani dýchat, aby odhalil správnou vazbu mezi zábleskem minulosti a realitou. Režisér Christopher Nolan napsal k filmu spolu se svým bratrem Jonathanem scénář , a ten získal na mnoha festivalech prestižní ocenění. Nolan má jedinečný způsob filmového vidění,
používá i černobílé záběry.
Na závěr na odlehčení jeden vtip, který souvisí s příběhem. Přijde pán k doktorovi a říká : "Doktore, mám vážný problém. Pomozte mi, nic si nepamatuji." A lékař se zeptá: "No, a kdy jste to poprvé zpozoroval?" A pacient odpovídá: "A co jako myslíte?"
A proto radíme. Pozor na pameť!

Začne to fotografií a vzkazem na ní: „ Zab ho!" A od té chvíle se odvíjí jeho tajemný a drsný příběh. Leonardova žena byla napadena, zavražděna a on si skoro nic nepamatuje. Jeho krátkodobá paměť je pryč. Leonard se ale musí pomstít. Okamžitě jde po vrahovi. Aby nějak kompenzoval výpadky paměti, všechno si fotí, cvaká spouští svého Polaroidu jako blázen a podstatná fakta si nechává tetovat na tělo. Story je vyprávěna v opačném směru. Každá důležitá filmová scéna končí tam, kde předchozí začala, a tak musíme být pozorní, abychom ten zvláštní propletenec dějů a potkávajících se postav dobře vnímali. K hlavnímu hrdinovi se přidávají další - ukecaný Teddy a barmanka Natálie. Všichni jsou s vraždou nějak propojeni. Ale pořád se nám do mysli vnucuje klíčová otázka: Je skutečně vrahem John G. jehož jméno má Leonard vytetováno na prsou?...
Ztráta paměti a záhadná vražda? Mysteriózní příběh „ Memento „ je výbornou příležitostí pro brilantní hereckou práci Guy Pearce (Krvavá volba, L.A.Confidential). Zdařile mu nahrávají Carrie-Anne Moss (Čokoláda, Matrix) jako barmanka a Joe Pantoliano (Matrix) v roli Teddyho. Vzrušující je i způsob filmového vyprávění. Nekonvenčním způsobem rozplétá tenké předivo lidské psychiky, smysl dění a přesuny v čase. Divák nebude ani dýchat, aby odhalil správnou vazbu mezi zábleskem minulosti a realitou. Režisér Christopher Nolan napsal k filmu spolu se svým bratrem Jonathanem scénář, a ten získal na mnoha festivalech prestižní ocenění. Nolan má jedinečný způsob filmového vidění, používá i černobílé záběry.
Na závěr na odlehčení jeden vtip, který souvisí s příběhem. Přijde pán k doktorovi a říká : „ Doktore. mám vážný problém. Pomozte mi, nic si nepamatuji." A lékař se zeptá: „No, a kdy jste to poprvé zpozoroval?" A pacient odpovídá: „ A co jako myslíte? " A proto radíme. Pozor na paměť!

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Film experimentuje s uplatněním obrácení filmového času. Jednotlivé
dějové sekvence jsou důsledně řazeny pozpátku, což je zdůvodněno zvláštním postižením hlavního hrdiny, který trpí ztrátou krátkodobé paměti. A díky zvolené metodě tu máme thriller výsostně napínavý, velmi zručně napsaný i natočený a zároveň nejoriginálnější, jaký jsme za posledních několik let mohli vidět.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Leopard přijde během přepadení o manželku i o paměť. Dokáže žít jen tak, že si věci kolem sebe fotí na polaroid, podstatná fakta si tetuje na tělo - a hledá vraha své ženy.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Napínavý příběh ztráty paměti a záhadné vraždy natočil režisér Christopher Nolan s velmi zajímavou hereckou sestavou - Guyem Pearcem a Carrií-Anne Mossovou, jíž jsme měli možnost vidět například v Matrixu či nedávno ve filmu Čokoláda. 

Začne to fotografií a vzkazem na ní: " Zab ho! " A od té chvíle se odvíjí jeho tajemný a drsný příběh. Leonardova žena byla napadena, zavražděna a on si skoro nic nepamatuje. Jeho krátkodobá paměť je pryč. Leonard se ale musí pomstít. Okamžitě jde po vrahovi. Aby nějak kompenzoval výpadky paměti, všechno si fotí, cvaká spouští svého Polaroidu jako blázen a podstatná fakta si nechává tetovat na tělo. Story je vyprávěna v opačném směru. Každá důležitá filmová scéna končí tam, kde předchozí začala, a tak musíme být pozorní, abychom ten zvláštní propletenec dějů a potkávajících se postav dobře vnímali. K hlavnímu hrdinovi se přidávají další - ukecaný Teddy a barmanka Natalie. Všichni jsou s vraždou nějak propojeni. Ale pořád se nám do mysli vnucuje klíčová otázka: Je skutečně vrahem John G, jehož jméno má Leonard vytetováno na prsou?

Snímek nekonvenčním způsobem rozplétá tenké předivo lidské psychiky, zajímavě tvůrci pracují s přesuny v čase, minulostí a realitou. Režisér Christopher Nolan napsal k filmu spolu se svým bratrem Jonathanem scénář, který získal na mnoha festivalech prestižní ocenění.

Autor/Zdroj: /mraveniště

Snímek scenáristy a režiséra Christophera Nolana Memento je jedním z několika málo filmů, jež experimentují s důsledně uplatněným obrácením filmového času. Tuto metodu použil např. scenárista Harold Pinter ve snímku Betrayal (1982, Zrada; r. David Jones -TV), a známe ji také z komedie Oldřicha Lipského Happy end. Jednotlivé dějové sekvence jsou v Nolanově filmu řazeny pozpátku, což je tentokrát zdůvodněno zvláštním postižením hlavního hrdiny. - Třicetiletý Leonard trpí ztrátou krátkodobé paměti od chvíle, kdy byl zraněn zločinci, kteří doma napadli jeho manželku. Muž žije jen myšlenkou na pomstu za ženinu smrt. Pamatuje si však jen události před svým zraněním, vše ostatní záhy zapomíná. Proto si musí systematicky zaznamenávat všechna fakta (některá si dokonce tetuje nebo dává tetovat na tělo). Důležité osoby a místa si fotografuje polaroidem a snímky opatřuje poznámkami, jimiž se později striktně řídí, i když nezná jejich smysl. Žije totiž v oprávněných obavách, že bude zneužit a že se dostane zcela jinam, než zamýšlel. - Podrobnější vysvětlení hrdinova postižení přinášejí černobílé, vesměs rovněž retrospektivní scény, jež tvoří zároveň interpunkci mezi jednotlivými barevnými sekvencemi a jež se v závěru spojí s časovým počátkem vlastního děje. Do nich je navíc vložen (hrdinou smyšlený) tragický příběh obdobně postiženého muže. - Princip, kterým Christopher Nolan dociluje napětí i pocitu blízkostí s postiženým hrdinou, je vlastně jednoduchý; vyžaduje však mimořádnou přesnost ve výstavbě příběhu a ve volbě detailů. Mechanismus Nolanova snímku je sestaven precizně, i když to na první pohled není zjevné (děj a motivace vedlejších hrdinů jsou velmi zašifrované) a i když je třeba přistoupit na nadsázku (Leonard si např. „ protismyslně " pamatuje svou diagnózu). Tvůrce spolehlivě udržuje diváka v tápání a zároveň v napětí z toho, „ co předcházelo ". Je však pravdou, že takto vymezená divácká emoce je značně jednorozměrná a že smysl celého projektu je pouze v něm samém.

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled