Mechanický pomeranč

Provokativní drsná satira Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč (1971) vznikla podle stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse. Příběh je situován do nespecifikované budoucnosti. Jeho literární předloha nezapře konotace s Orwellovým klasickým románem 1984 (včetně vlivů studené války) a filmová verze má zase řadu společných rysů s Buñuelovým Zlatým věkem. – Student ze slušné anglické rodiny Alex DeLarge se zdrogovaný oddává násilnickým choutkám. Po zradě přátel skončí ve věznici, kde je podroben experimentu, po němž jeho organismus reaguje při střetu s násilím a se sexem nesnesitelnými nevolnostmi. „Zmechanizováná“ lidská psychika se na svobodě nedokáže bránit. Alex se navíc ocitá v rukou svých někdejších obětí... - Stanley Kubrick vytvořil strhující vizi světa bez kladných postojů. Násilí je potlačováno chladnou represí ze strany státní instituce. Tvůrce „nutí“ diváka ztotožnit se se zvráceným vypravěčem Alexem, a tak v něm rafinovaně vyvolává směs protichůdných pocitů. Divoké násilnické jízdy Alexovy bandy se odehrávají za doprovodu kontrastních hudebních skladeb (Beethovenova Óda na radost, titulní song z muzikálu Zpívání v dešti aj.), v detailně aranžovaných obrazových kompozicích a s použitím bizarních kostýmů. Kubrickův poněkud exaltovaný pamflet, namířený obecně proti establishmentu a proti násilí v jakékoli podobě, dnes zaujme především důslednou a sofistikovanou stylizací, jíž vděčí za svou nadčasovost futuristické dekadentní atmosféry „blízké budoucnosti“.
Filmocý přehled 2007/2

Kubrickova adaptace románu britského spisovatele Anthonyho Burgesse je dodnes považovaná zajedno z nejkontroverznějších děl světové kinematografie. Po svém uvedeni ve Velké Británii film inspiroval několik brutálních násilných činů, což Kubricka vedlo k jeho stažení z kin a k rozhodnutí, že Mechanický pomeranč se za jeho života nesmí v Anglii vůbec promítat (obnovená premiéra proběhne v březnu 2000). Spolu se Schlesin-gerovým Půlnočním kovbojem byl Mechanický pomeranč jedním z prvních studiových filmů s ratingem X a znamenal pro Kubricka další tři oscarové nominace.
TotalFilm 2000/2/37,

Autor/Zdroj: /Total Film


Teenager Alex tráví večery společně se svými třemi kamarády v mléčném baru Kráva a zaplétá se do střetů s pouličními gangy a s lidmi, se kterými se náhodně setká. Večery tráví odpočinkem při poslechu Deváté Beethovenovy symfonie. Jednoho večera Alex a jeho kumpáni přepadnou jistého spisovatele a jeho ženu v jejich domě a dopustí se brutálního znásilnění. Alex také přistoupí na návrh svých kamarádů a společně s nimi přepadává osaměle žijící ženu, která při potyčce zahyne. Alex se dostane na policii. Je obviněn z vraždy a uvězněn. Při odpykávání trestu prodělává proměnu. A ještě se rozhodne, že se podrobí experimentu - specifické resocializační metodě. Alex se účastní dlouhých sezení, při nichž je nucen sledovat brutální filmové scény. „Pacient“ přitom nemá možnost zavřít oči Takto je podroben násilí: samotná myšlenka na ně vyvolává nepříjemné fyziologické reakce „Vyléčený" Alex je propuštěn na svobodu. Rodiče jej neochotně přijímají. Osamělý Alex se stane obětí útoků. Jeden útok je dílem skupinky starců a druhý dílem jeho někdejších kamarádů, kteří teď pracují na policii. Dobitý Alex se doplazí k domu spisovatele, kterého kdysi společně se svými kamarády napadl. Spisovatel jej přijímá a zpočátku svého někdejšího katana nepoznává. Také on potřebuje Alexe jako propagační argument proti politice vlády. Nakonec je však někdejší útočník rozpoznán a v záchvatu šílenství, ke kterému jej přivede hlasitá Beethovenova hudba na niž byl náhodně „naprogramován") vyskočí z okna. V nemocnici Alexe navštíví mnoho lidí: zarmoucení rodiče. představitelé státní moci, tisk . Je považován za oběť bezduchých vládních experimentů Během pózování pra fotografy zažije vizi teroru a znásilňování. Usmívá se sám pro sebe a říká Byl jsem zcela vyléčen.
Projekt 100 - 2000

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Adaptace bestselleru Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč (česky vyšel v nakladatelství Volvox Globator) je nepochybně nejslavnějším Kubrickovým filmem, který získal mj. Cenu newyorských filmových kritiků za režii, byl nominován na Oscara za režii, za scénář etc. Tato jakéhokoli sentimentu zbavená ironická vize moderní společnosti zítr"ka se stala kultovním dílem, ve Velké Británii mimochodem cenzurou zakazovaným. Malcolm McDowell v hlavní roli arogantního a brutálního, leč démonicky vitálního Alexe, plného euforické rozkoše z násilí, které spolu se svým gangem chuligánů v Londýně nedaleké budoucnosti páchá, se paradoxně stal pro celé masy mládeže přitažlivým, revoltérským hrdinou. Jak McDowell uvádí, Kubrickův humor „je velmi černý, až do krajnosti černý", a proto i Alexova postava musela být s tímto jeho smyslem pro humor v souladu. Kubrick Alexovy násilnické činy neustále elegantně stylizuje, za pomoci vtipného použití hudby (kupříkladu Beethovenovy Deváté) odvádí naši pozornost od toho, co by se muselo jevit jako nesnesitelná dávka brutality (sekvence znásilňování), a zároveň zobrazuje Alexovy oběti jako nepříjemné lidi-karikatury, zabydlené v nevkusných pop-artových brlozích.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Drsná kriminální satira s prvky sci-fi Mechanický pomeranč (1971) patří mezi nejprovokativnější díla Stanleyho Kubricka. Vznikla podle stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse. Příběh, jehož literární předloha nezapře konotace s Orwellovým klasickým románem 1984 a jehož filmová verze má řadu společných rysů s Buňuelovým Zlatým věkem, je situován do nespecifikované blízké budoucnosti. Vzhledem k době vzniku se v něm projevují vlivy dnes již odeznělé studené války (zejm. v poruštěné angličtině, již používají hlavní hrdinové a jíž je Burgessův román vyprávěn). - Student ze slušné anglické rodiny Alex DeLarge je vůdcem čtyřčlenné party, s níž navštěvuje „mléčný bar" Korova. Tam se nalévá „moloko ", obohacené o drogy. Nadopovaní mladíci dávají průchod ultrabrutálním choutkám: znásilňují ženy, mlátí bezbranné starce nebo se pouštějí do zběsilých šarvátek s konkurenčním gangem. Arogantní Alex po zradě přátel skončí ve věznici, kde se podrobí experimentální vědecké metodě. Je v něm uměle vytvořen podmíněný reflex: při setkání s násilím a se sexem reaguje jeho organismus nesnesitelnými nevolnostmi. Vedlejší důsledky „zmechanizováni" lidské psychiky se však ukážou katastrofální: Alex se na svobodě nedokáže bránit ani sebemenšímu nátlaku. Navíc se ocitá v rukou svých někdejších obětí... - Stanley Kubrick vytvořil strhující vizi světa, v němž není místa pro jakékoli kladné, natož třeba altruistické postoje: sadistické, surové, iracionální, animální (a v tomto smyslu tedy „přirozené ") násilí jednotlivců je potlačováno pouze cynicky neosobní, až strojové chladnou, avšak o to hrůznější represí ze strany státních institucí. Tvůrce přitom „nutí " diváka ztotožnit se se zvráceným vypravěčem Alexem, a tak v něm rafinovaně vyvolává směs protichůdných pocitů. S těmi úzce koresponduje použití jednotlivých vyjadřovacích prostředku: divoké násilnické jízdy Alexovy bandy se odehrávají za doprovodu frivolních či přímo radostných hudebních skladeb (Beethovenova Devátá symfonie s Ódou na radost, titulní song z muzikálu Zpívání v dešti aj.), v detailně aranžovaných obrazových kompozicích a s použitím bizarních kostýmů. Kubrickův poněkud exaltovaný pamflet, namířený obecně proti establishmentu a proti násilí v jakékoli podobě, dnes víc než svými tezemi zaujme důslednou a sofistikovanou stylizací, jíž vděčí za svou nadčasovost. Tu signalizuje také fakt, že i po třiceti letech od svého vzniku vyprávění stále úspěšně vytváří futuristickou dekadentní atmosféru „ blízké budoucnosti „.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2001/12/19,

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled